Pokud jde o intelekt, o nIma se mluvI v textu v souvislosti
s bardick½m kaleidoskopem, povaaujeme za nIj bytostn½ princip,
jena zrcadlI dInI. Tento princip totia odr•aI v1echny smyslovE vjemy,
jima teprve dennI vIdomI jakoato povzbuzujIcI Ëinitel vtiskuje
vzruchov½ a tIm proaitkov½ charakter.
DennI vIdomI je v1ak faktor, jena zanik• v okamaicIch smrti.
N•sledkem toho je intelekt zcela pasivnI vystaven bardick½m
asociacIm, neboa postr•d• oporu evidujIcIho Ëinitele (vIdomI) i Ëinitele
mnohE psychickE podnIty tlumIcIho, totia v¢le. Vzhledem
k tomu by mohla b½t klinick• smrt smrtI skuteËnou. P—esto v1ak
jI nenI, neboa po vyz•—enI dennIho vIdomI se k intelektu p—idruaI
vIdomI hloubkovE, kterE lze oznaËit za vIdomI sublimin•lnI nebo
tEa primitivnI.

Pokud zn•m mystiky, s nimia se m¢aeme setkat na na1em kontinentu,
nenI mezi nimi snad nikoho s tImito znalostmi a mocI.
Proto mIj kaad½ na z—eteli ÿsilI o realizaci transcendentna, ba snaa
se, abys poznal nediferencovanE jsoucno a abys vytvo—il podmInky
pro jeho realizaci. Pak unikne1 bardu a tIm i sans•ru (kolobIhu
smrtI a zrozenI), onIm existencIm, v nicha cestu aivotem neurËuje
v¢le a p—•nI, n½bra bytostnE hnacI sIly.
Zku1enost smrti, jia musIme nezbytnI p—edpokl•dat u toho, kdo
mluvI o bardu jako o vIci mu zn•mE, mystik, pronikajIcI k centru
vlastnI bytosti | k centru, kterE je spI1e kosmickE nea bytostnE {
{ jistI zIsk•. Neboa zatIm co pronik• k centru svE bytosti, zanech•v•
za sebou sloaky, jea jsou bytostnEmu centru vzd•leny; odpout•nI od
sloaek, na nicha p—irozenI lpIme, je podobno smrti. Vzhledem k tomu
je vlastnI umIr•nIm i nekompromisnI zachov•v•nI mor•lnIch
z•sad jUgy, neboa niËI osobnost. Je to smrt mystick•, ale je shodn•
se smrtI fyzickou. V tom i onom p—IpadI zanik• osobnost, nejd¢-
leaitIj1I Ë•st bytI. P—i jejIm zanik•nI doch•zI k promIn•m vIdomI,
kterE konËI v tom okamaiku, kdy se ËlovIk sv½m vIdomIm nalezne
ve stavech urËen½OH mu jeho uzr•l½mi sklony, chtIËi a touhami. Tak
pozn•v• z•kon vyÿstInI podmInInEho napItIm jeho vlastnI bytosti
a m¢ae je aplikovat na vyÿstInI poslednI stejnI jako na vyÿstInI
empirickE, jea z•visI na mystickEm ÿsilI.

Po p—enosu vIdomI do tEto sfEry, jia je moano oznaËit za sfEru
nediferencovan½OH esencI, m¢ae jogIn zamI—it sv¢j pr¢zkum opaËn
½m smIrem a tak se sezn•mit s bardick½mi procesy, jicha je intelekt
zem—elEho ËlovIka pouhou obItI.
Jelikoa zem—el½ ËlovIk b½v• obItI bardick½OH proces¢, dostane
se zpravidla promInami vIdomI aa ke stav¢m bytI (sip‰ bardo),
neboa se nestaral o to, aby se du1evnI povznesl do transcendentna,
n½bra setrv•val vprost—ed smyslov½OH jev¢. To tEmI— zaruËuje,
ae nikdo nedos•hne nadsvItskE objektivace, n½bra jen objektivace
svItskE, a to je1tI podle kvalit vlastnI karmy vIce Ëi mEnI zatIaenE
utrpenIm. Jednak proto, ae smyslovE sfEry nejsou prosty utrpenI,
jednak proto, ae obvykl½ egocentrismus nep—ipou1tI aivot bez
utrpenI. Jenom mravnost, vyj•d—en• dokonalou nesobeckostI, by
mohla vytvo—it podmInky aivota prostEho utrpenI, pokud ov1em
to umoaÚuje existence ve tvarech. A tak jakmile ËlovIk v promIn
•OH vIdomI sestoupI aa do oblasti tvor¢, jea zn•me pod jmEnem
lidE, zvI—ata a duchovE, nikdy se nevyhne urËitEmu utrpenI. Sama
existence tIchto tvor¢ je jIm zatIaena.
Tak tedy jenom ÿsilI o vniknutI vIdomI do transcendent•lnI
oblasti je1tI za aivota zaruËuje, ae se umIrajIcI ËlovIk uvIdomI je1tI
d—Ive, nea dospIje promInami svEho vIdomI ke stav¢m bytI; leda by
mIl spolehlivEho mistra, znajIcIho z•sahy do bardick½OH proces¢.

To v1e pozn•v• jogIn empiricky, neboa mystick½ v½voj symbolizuje
opaËn½ postup, nea jak½ se dIje smrtn½m fyzik•lnIm odpa-
—ov•nIm. JUgick• k•zeÚ se totia zakl•d• p—edev1Im na askezi, jejIa
pomocI se rozru1I struktura fyzickE soustavy, ster• reprezentuje koneËnou
f•zi na ÿrovni sip‰ barda (barda vznik•nI).
Rozru1enIm fyzickE struktury je bytI p—etvo—eno v proces, p—iËema
si psychick• soustava zachov•v• charakter svazk¢; to v1echno
se p—edstavuje jako Ëh^Úi bardo (bardo prapodstaty). A dokud nejsou
roztaveny psychickE svazky, reprezentujIcI anim•lnI projevy
a sklony, p—edstavujI se jogInovi hErukovE (hnIviv• boastva); po jejich
roztavenI a p—i roztavov•nI vy11Ich psychick½OH svazk¢, reprezentujIcIch
uvIdomInI samo o sobI, ËirE my1lenI atd., p—edstavujI
se jogInovi dhj•niovE (laskav• boastva).
Kdya poslEze jogIn rozru1I i psychickE svazky, zaËne se jeho
vIdomI projevovat na ÿrovni kvalit nejvy11Ich, kterE oznaËujeme
slovy Ëhikh‰ bardo (bardo hodiny smrti), dharmak•ja, kosmickE
VIdomI aj.

Tento stav je v1ak svItskEmu ËlovIku nezn•m½, a proto jej p—ech
•zI bez pov1imnutI. Kdeato ti, kdo pomocI jUgy a z—Ik•nI zaaili
tento aspekt uvIdomInI, poznajI jej jako a•doucI, takae se na nIj
upoutajI a tIm p—edejdou bardu. Kdo jej v1ak p—ejdou bez pov
1imnutI, ti podle bardo OH^dolu projdou je1tI stavem podruanEho
ËirEho svItla, totia stavem Ëistoty, neopro1tInE jia zcela od tuaeb.
Kdya i tento stav p—ejdou bez pov1imnutI, zaaijI dal1I promIny vIdomI,
jea jim stavI p—ed oËi bohy a dEmony a koneËnI stavy bytI,
k nima jia jistI p—ilnou.
Vzhledem k tomu, co jsem pr•vI —ekl, m¢aeme smrtnE procesy
p—irovnat k fyzik•lnImu odpa—ov•nI, a to nejprve l•tek nejlehËIch
a postupnI tIa1Ich a tIa1Ich, aa nakonec je odpa—eno celE tIlo. Protoae
je intelekt upout•n na tIlo a dIky tomu je stabilnIj1I, m• toto
odpa—ov•nI znaËnou akceleraci a m¢ae se proto tomuto intelektu
jevit jako vjemy a tIm ov1em tEa jako proaitky a pocity.

umIr•, je jeho bezbrannE vIdomI (intelekt) vystaveno vizIm, ponIvada
v¢le, ster• je jindy potlaËuje, zanik• s fyzickou bezmocnostI
poch•zejIcI z umIr•nI. I kdya v1ak je vIdomI bezbrannE, nenI opro1-
tIno od vnIm•nI a ve zpItnEm sledu proaIv• osudy svEho minulEho
aivota. Jejich vliv sl•bnoucI vIdomI tIsnI a tlaËI do podmInek p—edurËen
½OH b½val½m zp¢sobem aivota.
Tu pr•vI se snaaI tibet1tI mystikovE zas•hnout do p—irozenEho
bIhu vIcI pouËov•nIm a radami a p—edpokl•dajI, ae zastavI-li pokraËov
•nI promIn vIdomI u zem—elEho ËlovIka, bude jeho karmickE
vyÿstInI 1aastnIj1I, nea kdya bude d•le a st•le vystaven vizIm ze
zpItnEho sledu svEho pr•vI skonËenEho aivota.
Ve shodI s uËenIm Bardo OH^dolu je mi na z•kladI vlastnIho
proaIv•nI zn•mo, ae okamaiky umIr•nI jsou prov•zeny nejvy11Imi
stavy vIdomI, v nicha se odr•aI nediferencovanE transcendent•lnI
jsoucno. Ale toto jsoucno ËlovIku unik• snad proto, ae si jeho projev
¢ po cel½ aivot nev1Imal, hromadI svItsk½m aivotem na vIdomI
spousty, kterE jeho n•plÚ hluboce zmInily. Snad pr•vI pod tIhou
tIchto spoust je jeho osobnI vIdomI zniËeno, aby opIt na chvilku
dalo zaz•—it nejvy11Imu aspektu vIdomI samEmu o sobI, symbolizovanEmu
stavem dharmak•ja.

Vzhledem k tomu

je moano —Ici, ae nekompromisnI a•dostivost je dynamick½m Ëinitelem
strhujIcIm bytnost jakoato sIlu, stavy a napItI ²na cesty\,
jejicha ÿËelem je, aby se ËlovIk psychicky upoutal na objektivaci,
ster• by vyhovovala proaitkov½m podmInk•m, jakE jsou pro nIho
a•doucI. O osobnIm vIdomI se zde neuvaauje, neboa analytick½m
pozorov•nIm se st•v• z—ejm½m, ae toto vIdomI vy1lehne (zp—ItomnI
se) vady tam, kde se vyskytne objektivace vybaven• fyziologickou
a psychickou p—irozenostI.
Na tIchto podmInk•OH je zaloaena reinkarnace bytostI, kterE neuvIdomIl
½ pud aene od vIci k vIci ve sfE—e smysl¢. Tibet1tI mystikovE
to vIdI, proto se snaaI zasahovat do reinkarnaËnIho z•kona
podle uËenI Bardo OH^dolu. SnaaI se umIrajIcImu a zem—elEmu ËlovIku
poradit p—i promIn•OH stav¢ jeho vIdomI, jimia proch•zI p—i
smrti a bezprost—ednI po smrti. Pronikli analytick½m pozorov•-
nIm tak hluboko, ae mohou snadno zji1aovat, ae vIdomI ËlovIka p—i
smrti n•hle nehasne, ale doznIv• ve stavech a vizIch, kterE jsou v½-
sledkem jeho aitI, my1lenI, cItInI atd. V tu dobu, kdy ËlovIk fyzicky

Vzhledem k tomu

je moano —Ici, ae nekompromisnI a•dostivost je dynamick½m Ëinitelem
strhujIcIm bytnost jakoato sIlu, stavy a napItI ²na cesty\,
jejicha ÿËelem je, aby se ËlovIk psychicky upoutal na objektivaci,
ster• by vyhovovala proaitkov½m podmInk•m, jakE jsou pro nIho
a•doucI. O osobnIm vIdomI se zde neuvaauje, neboa analytick½m
pozorov•nIm se st•v• z—ejm½m, ae toto vIdomI vy1lehne (zp—ItomnI
se) vady tam, kde se vyskytne objektivace vybaven• fyziologickou
a psychickou p—irozenostI.
Na tIchto podmInk•OH je zaloaena reinkarnace bytostI, kterE neuvIdomIl
½ pud aene od vIci k vIci ve sfE—e smysl¢. Tibet1tI mystikovE
to vIdI, proto se snaaI zasahovat do reinkarnaËnIho z•kona
podle uËenI Bardo OH^dolu. SnaaI se umIrajIcImu a zem—elEmu ËlovIku
poradit p—i promIn•OH stav¢ jeho vIdomI, jimia proch•zI p—i
smrti a bezprost—ednI po smrti. Pronikli analytick½m pozorov•-
nIm tak hluboko, ae mohou snadno zji1aovat, ae vIdomI ËlovIka p—i
smrti n•hle nehasne, ale doznIv• ve stavech a vizIch, kterE jsou v½-
sledkem jeho aitI, my1lenI, cItInI atd. V tu dobu, kdy ËlovIk fyzicky

Vzhledem k tomu

je moano —Ici, ae nekompromisnI a•dostivost je dynamick½m Ëinitelem
strhujIcIm bytnost jakoato sIlu, stavy a napItI ²na cesty\,
jejicha ÿËelem je, aby se ËlovIk psychicky upoutal na objektivaci,
ster• by vyhovovala proaitkov½m podmInk•m, jakE jsou pro nIho
a•doucI. O osobnIm vIdomI se zde neuvaauje, neboa analytick½m
pozorov•nIm se st•v• z—ejm½m, ae toto vIdomI vy1lehne (zp—ItomnI
se) vady tam, kde se vyskytne objektivace vybaven• fyziologickou
a psychickou p—irozenostI.
Na tIchto podmInk•OH je zaloaena reinkarnace bytostI, kterE neuvIdomIl
½ pud aene od vIci k vIci ve sfE—e smysl¢. Tibet1tI mystikovE
to vIdI, proto se snaaI zasahovat do reinkarnaËnIho z•kona
podle uËenI Bardo OH^dolu. SnaaI se umIrajIcImu a zem—elEmu ËlovIku
poradit p—i promIn•OH stav¢ jeho vIdomI, jimia proch•zI p—i
smrti a bezprost—ednI po smrti. Pronikli analytick½m pozorov•-
nIm tak hluboko, ae mohou snadno zji1aovat, ae vIdomI ËlovIka p—i
smrti n•hle nehasne, ale doznIv• ve stavech a vizIch, kterE jsou v½-
sledkem jeho aitI, my1lenI, cItInI atd. V tu dobu, kdy ËlovIk fyzicky

Budeme-li sledovat cestu spr•vnEho analytickEho soust—edInI,
zamI—enEho na strukturu na1I vlastnI bytnosti, p—estane se n•m
tato bytnost jevit jako typ a projevI se jako stavy, sIly a napItI.
ZamI—Ime-li analytickou pozornost k nim, zjistIme, ae bytostn
• struktura zp¢sobuje, ae je vnIm•me jako proaitky. Proaitky ve
vztahu k vIdomI ËlovIka jsou faktory budIcI aIzeÚ po aivotI a tato
aIzeÚ ËlovIka psychologicky jasnI usmIrÚuje k upout•v•nI se na
formy lidskE nebo jinE v p—esnEm pomIru k podmInk•m splÚujIcIm
nejlEpe proaIv•nI, kterE povaauje za a•doucI.
TIm je nejlEpe roz—e1en problEm upout•nI aivotnI energie bytostI
na formy a objektivace; p—itom je z—ejmE, ae jde o mechanickE
vztahy, jejicha obItI je osobitE vIdomI.

nepoËIt• jako s v½znamnou psychickou podmInkou k projev¢m.
Ale ËlovIk m• n•pady, kterE jsou modi_kacI vzpomInek. Vzhledem
k nim je du1evnI aivot buÔ emanacI niternEho zaloaenI, nebo transformacI
bezprost—ednIho vjemu. V kaadEm p—IpadI je tedy du1evnI
aivot z•visl½ na jemnIj1Ich p—IËin•OH, nea jsou bezprost—ednI vjemy
a z nich poch•zejIcI podnIty. Proto nezb½v•, nea aby se kaad½
ËlovIk snaail dovr1it cestu analytickEho soust—edInI, jak n•s je uËI
zn•t tibetsk• mystika.

Tibetsk• mystika uËenIm o analytickEm soust—edInI za jist
½OH p—Izniv½OH zevnIch podmInek, jako je poloha tIla a fyzick½
klid, a usmIrnInIm tohoto soust—edInI ke struktu—e vlastnI bytosti
umoaÚuje kaadEmu ËlovIku, aby pronikl za mez ÿvah a pochybnostI
o prim•rnIm Ëiniteli ve vztahu k tIlu a psychickE p—irozenosti.
A hned za touto mezI nach•zI to, co se naz½v• karma, tj. zachovan•
energie, obsaaen• v napItI, jea m¢ae b½t jednou pouze du1evnIm
stavem, jindy my1lenkou, jindy chtInIm a opIt jindy v¢lI k Ëinu.
V1echny tyto projevy jsou p—IËinnE stavy bytI a dInI a tibetsk•
mystika je nechce ztratit ze z—etele do okamaiku jejich de_nitivnIho
zpItnEho vybitI.
Nic takovEho se ov1em neda—I na1I psychologii. VidI tyto p—IËinnE
stavy jako bezprost—ednI faktory p—edch•zejIcI Ëin a buÔ
nedovede, nebo nechce tyto stavy d•l stopovat tam, kde se jia st•vajI
latentnIm napItIm podnIcujIcIm ËlovIka z hloubky jeho bytosti
k dal1Im my1lenk•m, chtInIm a v¢li k Ëin¢m. Snad proto, ae se
toto napItI st•v• p—Ili1 nez—eteln½m, tak nez—eteln½m, ae se s nIm

ZvIdav½ lidsk½ duch nenI spokojen se zd•nlivI p—irozen½m omezenIm,
jakE mu ukl•dajI jeho smysly. Chce pozn•vacI schopnostI
pronikat hloubIji, a proto vznikly v1echny ty nauky, jea jsou tu vIce,
tu zase mEnI bludnE a v½jimeËnI uspokojivI osvIcujIcI.
Pokud mne se t½k•, uzn•v•m za dobrou kaadou nauku, kter•
vede ke zv½1enI a prohloubenI post—ehovacI sIly. VIm v1ak, ae bez
ohledu na zevnI pom¢cky je vadycky rozhodujIcI analytickE soust
—edInI, kterE nemusI mIt tradiËnI mystickE pr¢vodnI znaky. M¢-
ae b½t vybudov•no i na logickEm vIdeckEm zkoum•nI problEmu,
pokud ov1em nadmIrnI neodv•dI pozornost ke tvar¢m a mechanick
½m proces¢m, n½bra ke skladbI materi•lu. Za tIchto okolnostI
pronikne ËlovIk pomocI v¢le a vIdomI do tEto skladby, jejIa struktura
a stavebnI kameny jsou milnIky pravdy.

Pozorujeme-li svou vlastnI psychickou p—irozenost, m¢aeme
zji1tovat, ae jejI z•kladnI stav je jakoby zaloaen na niËem
a od¢vodÚuje-li se fyziologicky, jsou to pouze z•vIry z nouze. Mohli
bychom stejnI —Ici, ae fyziologickE podmInky jsou z•vislE na pod-
mInk•OH psychick½OH, neboa pozorovatel, jena nevystupÚoval pozorovacI
schopnost do tE mIry, aby jejI pomocI mohl pronikat tv•—-
nostI vIcI, nedok•ae pravE p—IËiny odhalit. Pro takovEho ËlovIka
m¢ae b½t nezodpovIditelnou ot•zkou i to, zda kretEni jsou tIlem
postiaeni na duchu nebo duchem na tIle. A pr•vI touto ot•zkou
se dost•v•me na hranici dosud nevy—e1enE problematiky smyslovI
post—ehnutelnE p—Irody.

Pokud ËlovIk v aivotI uplatÚuje svou v¢li inspirovanou chtInIm,
je on s•m ve skuteËnosti jen souhrnem napItI a stav¢, jea se
bez p—est•nI velmi rychle mInI (nep—ihlIaIme-li ov1em k jeho povaze,
v nIa se tEa uplatÚujI jednou dobrE a p—IznivE, podruhE zlE
a nep—IznivE vznIty a ideje). Kdya tedy ËlovIk uvaauje o sobI, m¢ae
uvaaovat p—edev1Im o tIchto stavech a napItIch, ale o sobI jakoato
o j• nebo o tIle uvaauje jen druhotnI | snad jen v souvislosti s tIlesn
½mi chorobami a nIkter½mi fyzick½mi znaky. Z toho hlediska
je tedy ËlovIk existencI nefyzickou, i kdya se mnohdy skr½v• za svE
tIlo, kdya o sobI uvaauje.
Z hlediska mystickEho nebo n•boaensko-_lozo_ckEho nenI t—eba,
abychom uvaaovali o ËlovIku jako o fyzickE bytosti. Fyzick•
bytost je z hlediska osudu tak chud•, ae kromI smyslov½ch vjem
¢, jea abstraktnImu j• zprost—edkujI dojmy, mInI jejI cestu pouze
choroby. Uvaaujme spI1 o psychickE p—irozenosti, jejIa stavy jsou
ovlivÚov•ny nezn•m½mi Ëiniteli.

Tibetská

• kniha mrav½OH | Bardo OH^bol | je kniha, ster•
pojeden•v• o v½chodisk•OH psychickEho napItI od okamaiku smrti
ËlovIka do okamaiku novE objektivace tohoto napItI jako ËlovIka
samEho. Tento problEm —e1I se 1kolskou d¢kladnostI pouze severnI
buddhismus (mah•j•na). V na1ich zemIch prostI neexistuje. Pokud
jsme ateistE, jsme p—esvIdËeni, ae okamaikem ÿmrtI ËlovIka jsou
vy—e1eny v1echny problEmy aivota se t½kajIcI, kdeato jsme-li teistE,
pak v1echno z•leaI na na1em rozumu a n•boaenskEm zaloaenI.
ProblEm barda je v1ak problEm _lozo_ck½ a psychologick½.
Nejde v nIm o bytost jako typ, n½bra o bytost jakoato napItI
a du1evnI v½boje. yekl bych, ae se nauka o bardu nezab½v• —e-
1enIm subjektu jako v½razu j•stvI, ale ukazuje p—irozen• v½chodiska
mechanicky ËinnEho napItI, jIma ËlovIk jakoato ËinnE individuum
vlastnI je.