ZvIdav½ lidsk½ duch nenI spokojen se zd•nlivI p—irozen½m omezenIm,
jakE mu ukl•dajI jeho smysly. Chce pozn•vacI schopnostI
pronikat hloubIji, a proto vznikly v1echny ty nauky, jea jsou tu vIce,
tu zase mEnI bludnE a v½jimeËnI uspokojivI osvIcujIcI.
Pokud mne se t½k•, uzn•v•m za dobrou kaadou nauku, kter•
vede ke zv½1enI a prohloubenI post—ehovacI sIly. VIm v1ak, ae bez
ohledu na zevnI pom¢cky je vadycky rozhodujIcI analytickE soust
—edInI, kterE nemusI mIt tradiËnI mystickE pr¢vodnI znaky. M¢-
ae b½t vybudov•no i na logickEm vIdeckEm zkoum•nI problEmu,
pokud ov1em nadmIrnI neodv•dI pozornost ke tvar¢m a mechanick
½m proces¢m, n½bra ke skladbI materi•lu. Za tIchto okolnostI
pronikne ËlovIk pomocI v¢le a vIdomI do tEto skladby, jejIa struktura
a stavebnI kameny jsou milnIky pravdy.