Pokud ËlovIk v aivotI uplatÚuje svou v¢li inspirovanou chtInIm,
je on s•m ve skuteËnosti jen souhrnem napItI a stav¢, jea se
bez p—est•nI velmi rychle mInI (nep—ihlIaIme-li ov1em k jeho povaze,
v nIa se tEa uplatÚujI jednou dobrE a p—IznivE, podruhE zlE
a nep—IznivE vznIty a ideje). Kdya tedy ËlovIk uvaauje o sobI, m¢ae
uvaaovat p—edev1Im o tIchto stavech a napItIch, ale o sobI jakoato
o j• nebo o tIle uvaauje jen druhotnI | snad jen v souvislosti s tIlesn
½mi chorobami a nIkter½mi fyzick½mi znaky. Z toho hlediska
je tedy ËlovIk existencI nefyzickou, i kdya se mnohdy skr½v• za svE
tIlo, kdya o sobI uvaauje.
Z hlediska mystickEho nebo n•boaensko-_lozo_ckEho nenI t—eba,
abychom uvaaovali o ËlovIku jako o fyzickE bytosti. Fyzick•
bytost je z hlediska osudu tak chud•, ae kromI smyslov½ch vjem
¢, jea abstraktnImu j• zprost—edkujI dojmy, mInI jejI cestu pouze
choroby. Uvaaujme spI1 o psychickE p—irozenosti, jejIa stavy jsou
ovlivÚov•ny nezn•m½mi Ëiniteli.