Tibetsk• mystika uËenIm o analytickEm soust—edInI za jist
½OH p—Izniv½OH zevnIch podmInek, jako je poloha tIla a fyzick½
klid, a usmIrnInIm tohoto soust—edInI ke struktu—e vlastnI bytosti
umoaÚuje kaadEmu ËlovIku, aby pronikl za mez ÿvah a pochybnostI
o prim•rnIm Ëiniteli ve vztahu k tIlu a psychickE p—irozenosti.
A hned za touto mezI nach•zI to, co se naz½v• karma, tj. zachovan•
energie, obsaaen• v napItI, jea m¢ae b½t jednou pouze du1evnIm
stavem, jindy my1lenkou, jindy chtInIm a opIt jindy v¢lI k Ëinu.
V1echny tyto projevy jsou p—IËinnE stavy bytI a dInI a tibetsk•
mystika je nechce ztratit ze z—etele do okamaiku jejich de_nitivnIho
zpItnEho vybitI.
Nic takovEho se ov1em neda—I na1I psychologii. VidI tyto p—IËinnE
stavy jako bezprost—ednI faktory p—edch•zejIcI Ëin a buÔ
nedovede, nebo nechce tyto stavy d•l stopovat tam, kde se jia st•vajI
latentnIm napItIm podnIcujIcIm ËlovIka z hloubky jeho bytosti
k dal1Im my1lenk•m, chtInIm a v¢li k Ëin¢m. Snad proto, ae se
toto napItI st•v• p—Ili1 nez—eteln½m, tak nez—eteln½m, ae se s nIm