Dulezite

je verit v sebe sama, a chtit. Buddhimus je velmi relativisticky, neni to strnula doktrina, naopak, racionalni pristup je zde velice cten. Vzdy zalezi na okolnostech. Buddha ucil rozlicnym filozofickym smerum. Relativita zde hraje dulezitou roli, treba cin, ktery je na prvni pohled negativni, ale byl cinen s pozitivni motivaci, nema negativni dusledek. Motivace je vsim.. Jen v samotne Indii vznikly ctyri hlavni myslenkove skoly, a dokonce i v nich existuji pocetne myslenkove smery.

Mysl

je vec tvarna, a jeji stav lze menit, pricemz je vzdy moznost volby, zda bude prevladat negativni stav ci pozitivni. Za negativni je zde mineno nenavist, zarlivost, zast, lpeni, ci totalni nadvlada ega, tedy emoce ktere skodi jak nam samotnym tak i nasemu okoli. To jestli clovek bude tesit ze stesti, nebo zakouset utrpeni, ma zcela ve vlastnich rukou. Neni to jednoduche, ale vetsina lidi si mysli, ze jsou pouze pozorovateli sveho zivota, ve skutecnosti jsou vsak "strujci, divaky i herci zaroven".

Mysl

je vec tvarna, a jeji stav lze menit, pricemz je vzdy moznost volby, zda bude prevladat negativni stav ci pozitivni. Za negativni je zde mineno nenavist, zarlivost, zast, lpeni, ci totalni nadvlada ega, tedy emoce ktere skodi jak nam samotnym tak i nasemu okoli. To jestli clovek bude tesit ze stesti, nebo zakouset utrpeni, ma zcela ve vlastnich rukou. Neni to jednoduche, ale vetsina lidi si mysli, ze jsou pouze pozorovateli sveho zivota, ve skutecnosti jsou vsak "strujci, divaky i herci zaroven".

Buddhismus

Vyznávat buddhismus znamená vest boj mezi negativními a pozitivními silami v mysli
Všichni lidé mají stejnou podstatu, každý chce štestí a nikdo nechce utrpeni, potiz je v tom ze kazdy chce dosahnout stesti jinym zpusobem, a z toho se nekdy rodi disharmonie a konflikty, kam az to muze zajit vidime v historii lidstva, a kazdy den v tv treba.
Buddhismus definuje puvodce utrpeni, rusive emoce v nasich myslich, a nabizi cestu jak se jich zbavit.

karmapa

první karmapa
Düsum Khjenpa 1110 - 1193
druhý karmapa Karma Pakši 1204 - 1283
třetí karmapa Rangčung Dordže, Rangčungwa 1284 - 1339
čtvrtý karmapa Rolpä Dordže, Čhökji Dagpa 1340 - 1383
pátý karmapa Dešin Šengpa 1384 - 1415
šestý karmapa Thongwä Döndän, Čhökji Wangčhug 1416 - 1453
sedmý karmapa Čhödag Gjamccho 1454 - 1506
osmý karmapa Mikjö Dordže, Čhödag Pälzang 1507 - 1554
devátý karmapa Wangčhung Dordže 1556 - 1603
desátý karmapa Čhöčing Dordže 1604 - 1674
jedenáctý karmapa Ješe Dordže 1676 - 1702
dvanáctý karmapa Čangčhung Dordže 1703 - 1732
třináctý karmapa Düdül Dordže, Dücchog Dülpa Dordže 1733 - 1797
čtrnáctý karmapa Thegpa Čhöggi Dordže, Theggčhog Dordže 1798 - 1868
patnáctý karmapa Khakjab Dordže 1871 - 1922
šestnáctý karmapa Rangčung Rigpä Dordže 1924 - 1981
sedmnáctý karmapa Orgjän Thinlä *
Thajä Dordže # 1985 -
1983 -
* Karmapa je podporován J. E. Tai Situ rinpočhem a J. E. Gjalcchab rinpočhem, J. S. dalajlamou, žije v Tibetu v Cchurphu
# Karmapa je podporován J.E. Žamarem rinpočhem, žije v Indii v Dillí

okupace Tibetu

Blíží se 40. výročí okupace Tibetu, připravujete nějaký rituál, nebo nějakou akci, která by Tibet podpořila?
„Naštěstí je tu několik skupin a organizací, které se podporou Tibetu zabývají. Některé se angažují čistě v politické rovině, jiné pomáhají v humanitární oblasti. My bychom rádi vytvořili základy pro podporu jednotlivých klášterů či mnichů, kteří potřebují v Indii nebo v Tibetu pomoc. Bylo již založeno Občanské sdružení ¸Stoosm‘, které se nyní bude zabývat sbíráním prostředků. Na březen je plánována celá řada akcí. Stoosmička nyní organizuje rituál vysypávání pískové mandaly v novém komunikačním středisku ve Školské ulici na Praze 1. Přijedou tři tibetští mniši, kteří budou po pět dní vytvářet z barevných písků mandalu - zřejmě aspektu Zelené táry, ochránkyně Tibetu. Jako každá meditace, má i rituál mandaly dvě fáze: fázi utváření a fázi rozpouštění. Znamená to, že mandala bude po svém dokončení odsvěcena a zničena. Tvoření mandaly bude doprovázeno proslulými rituálními zpěvy tradice Gjüto, při kterých každý mnich používá souzvuku tří simultánních hlasů. Dny na podporu Tibetu potrvají od prvního do jedenáctého března a jejich program je tentokrát bohatý.“

To znamená,

že atómy vápnika (Ca) sa zlúčili s atómami fluóru (F). Index (2) znamená, že na jeden atóm vápnika pripadajú dva atómy fluóru. Minerály sú rozdelené do tried, a to podľa ich chemického zloženia a kryštálovej štruktúry. Minerály rozdeľujeme na: - Prvky- Sírniky- Halovce- Oxidy a hydroxidy? Uhličitany ? Sírany ? Fosforečnany ? Kremičitany Minerály majú množstvo vlastností, pomocou ktorých sa dajú ľahko identifikovať. Pri určovaní minerálov treba postupovať vedecky. Najprv sa skúma farba, lesk a vzhľad – habitus. Potom sa určuje tvrdosť, špecifická hmotnosť – hustota a farba vrypu. Štiepateľnosť a lom bývajú zvyčajne dobre viditeľné, no niekedy treba minerál rozlomiť.

Orgjän Thinlä

Současný l7. karmapa Orgjän Thinlä, 17. v řadě inkarnací, byl nalezen podle predikčního dopisu 16. karmapy a na základě vizí J.S. dalajlamy, a intronizován v tibetském Cchurphu. Fakt, že je tu někdo další, kdo aspiruje na titul karmapy, bych nerad komentoval bez uvedení širších souvislostí, jinak je to jen matoucí informace a záminka ke sporům. Každý člověk je ve své podstatě buddhou, takže ideální by bylo, kdyby lidé dokázali karmapu - tento nejvyšší princip - vidět v každém, koho potkávají. Obecně se má však za to, a na tom se obě strany shodují, že na trůnu karmapy nemohou sedět dva. Tu situaci není třeba nějak řešit, protože život sám ukáže, a pravý karmapa se jistě projeví. Častá odpověď mistrů na takovou otázku zní: Nerozptyluj se zbytečně a hleď si své praxe. Pak všechny problémy zmizí a pravý karmapa se objeví.“

Četla jsem,

že v současné době probíhá jakýsi „spor o karmapu“. Existují karmapové dva. Vysvětli mi prosím, kdo to karmapa je a jaké k tomuto jevu zaujímáš stanovisko?
„Karmapa je podle tradičního podání tím, kdo přichází ve stopách Buddhových, aby demonstroval možnost plné realizace jeho učení. Máme štěstí, že žijeme v době, kdy aspekt stavu nejvyššího osvícení může najít svou lidskou podobu, a nynější karmapa je ryzím ztělesněním tohoto nejvyššího buddhovství. Projevuje se to tak, že spousta lidí, kteří se s ním setkají nebo ho spatří, byť jen na fotografii, dokáží skrze něj pocítit hluboké stavy radosti, spontánnosti a soucítění, jinými slovy, probudit v sobě základní možnosti každé lidské bytosti.

Co je PHOWA?

„Phowa je jednou z šesti jóg Náropových, které patří k tajné části nauk. Ne proto, že by se tam děly věci, jež by lidé neměli vědět, ale je dobré, když si tento ¸okamžik‘ zachová svěžest a zůstane tajemstvím do poslední chvíle. Obecně se dá říci, že to je nauka o transformaci vědomí, která souvisí s uměním vystoupit z vlastního těla v té správné chvíli do té správné oblasti, což se může hodit každému z nás především v okamžiku smrti.“

Do jaké míry

je důležité přesné dodržování rituálů a možnost mistrova osobitého přístupu?
„Dharma má spoustu úrovní a obrovskou hloubku. Mohu zůstat na povrchu a být ¸víkendovým buddhistou‘, a nebo jít dál a pochopit, že to není pouze záležitostí Tibetu, nebo jakéhokoliv rituálu, ale že je to ryze bytostná a čistě vnitřní věc. Když se oprostíme od předsudků ohledně formy, tak nastane okamžik propojení se vším a se všemi. Přestávají platit jakékoliv bariéry. V základní invokaci linie guruů se říká: Prosím, inspirujte mne, abych se osvobodil od formálního meditování. To ale pochopitelné neznamená, že si máme meditaci jakkoliv přizpůsobovat vlastním sklonům a vkusu.“

marjánka

Padlo zde slovo „marjánka“. Jak se obecné staví buddhismus ke konzumaci drog?
„To byl typický příklad přístupu, ne konkrétní metody. Tibetští mistři se vyjadřuji k tomuto problému vcelku jednoznačně. Nepotřebujeme drogy v jakékoliv podobě, vedou k úniku a přinášejí mnohá úskalí. Jedním z nich je to, že člověk nedokáže prožitek, získaný prostřednictvím drogy, úplně integrovat do svého života, a jeho vědomí tak ztrácí konzistenci. Ztráta konzistence znamená rozklad ega a tím také možnosti s něčím vůbec pracovat, něco transcendovat. Cesta buddhismu je jiná. Nejde zde o prožitky, ale o absolutní svobodu, která není rozptýlením, poskakováním po různých sférách existence, ale soustředěním a bdělou přítomností, nedopuštěním jakéhokoliv jinde. Argumenty pro užívání drog jsou stále sofistikovanější a duchovnější, ale na jejich dně můžeme vnímat rozklad a neochotu ke skutečné účasti. Podle mistrů vadžrajány je dokonce i tabák vstupenkou do nejnižších, paranoidních sfér bytí.“

Někdy se hovoří

o tom, že buddhismus, který byl přinesen do Ameriky a do Evropy, je přizpůsoben západnímu myšlení. Co to znamená?
„Děje se tak, ale závisí to vždy na osobním přístupu mistra. V tibetské tradici měl každý rinpočhe svou vlastní školu či linii a vlastní způsob výuky, a dodnes tomu tak je. Přes veškerou preciznost v předávání dharmy tu existuje značná pluralita. Podmínkou je však vždy přímý přenos a odkaz od autorizovaného mistra, realizované bytosti. Většina lamů, kteří odešli na Západ, přišla brzy na to, že je třeba se na chápání a způsob myšlení lidí na Západě naladit. To první otevření nastalo zřejmě tehdy když Trungpa Rinpočhe přijel v 60. letech do Spojených států. Žil tu s hipíkama, kouřil s nimi marjánku atd. A přitom to byl opravdu velký bódhisattva, nesobecká bytost s velkým srdcem, která měla skutečně co dát. Oni to také tak vnímali a přijímali. Tradiční tibetské způsoby by zřejmé zůstaly spoustě lidí na Západě cizí a ztížily by předávání Dharmy.“

Útočiště

se v životě přijímá jednou, nebo vícekrát?
„Útočištěm člověk získává ochranu a symbolicky otevírá předpoklad k budoucímu osvobození sebe i všech ostatních bytostí. Přijímáme jej až do okamžiku plného probuzení. Všechny meditace k němu vždy znovu odkazují, je připomínáno na začátku všech rituálů, veškeré praxe. V podstatě je však věcí vnitřního rozhodnutí, které obvykle neztrácí svou platnost.“
Co může nám, Čechům, nebo vůbec lidem se západním způsobem myšlení, buddhismus dát? Můžeme jej vůbec skrze naší kulturu a potažmo i náš historický vývoj pochopit?
„Buddhismus není způsobem myšlení nebo kulturou, a tudíž jeho pochopení není ničím takovým podmíněno. Je to učení o podstatě mysli, a tato mysl je společná všem bytostem. Přístup k dharmě je tedy spíše věcí osobní zralosti každého člověka.“

Setkala jsem se s názorem a zkušeností,

že někteří mistři, kteří do Čech přijíždějí, poskytují „útočiště“ na požádání a takřka na ulici. Nesnižuje se tím hodnota tohoto aktu?
„To nechci posuzovat. Ale zdá se, že kupříkladu ctihodná Khandro Rinpočhe, která je ztělesněním ryzí Dharmy, nesdílí tento liberální pohled. Pokaždé, když uděluje útočiště - i v případě velké skupiny - se ptá a zjišťuje, zda je každý jednotlivý člověk připraven,a má-li přijetí útočiště v tuto chvíli pro něj skutečně smysl. Ještě jsem nezažil, že by někoho odmítla, ale díky tomuto testování nastává moment, kdy si lidé uvědomují o co jde, že to není okamžik jako každý jiný.“

Začátečník,

který se rozhodne přijmout dharmu do svého života, přijímá jako první „buddhistické útočišté“. Co to znamená?
„Nyní jsme shodou okolností dostali po internetu výklad J.S. 17. karmapy o útočišti. Říká se zde, že žádné vnější, formální útočiště neexistuje, můžeme o něm mluvit pouze v souvislosti s životním postojem člověka. Útočiště člověk přijal tehdy, když ze svého soucítění nevylučuje žádnou živou bytost, když bere s veškerou úctou a oddaností dharmu jako podstatnou součást svého života a když směřuje k tomu, aby mohl naplňovat Buddhovo učení v každém okamžiku svého života. Útočiště jsme tedy přijali tehdy, když jsme si jisti, že dharma, cesta, kterou jsme zvolili, má absolutní smysl a není pouze jednou mezi mnoha jinými alternativami.“

A hlavní metodou, řečeno velmi zjednodušenë, je rozbíjení jakýchkoliv konceptů. Tak se člověk vrací k počátku, k nule, prvotnímu bodu, před myšlení. Vadžrajána zdůrazňuje spíš aspekt dynamiky energie, bohatství života, a je tedy přirozenou cestou pro kreativní a aktivní typy. S emocemi a myšlenkami jakéhokoliv druhu se zde pracuje jako se surovinou, potenciálem. Koncepty se zde nemusejí nutně rozbíjet jako v zenu, ale posouvají se do jiné roviny, která umožňuje konfrontaci s naším běžným, zažitým vnímáním. Tibetský buddhismus je mezi ostatními proudy zvláštní tím, že v sobě dokáže sloučit neuvěřitelné věci. Například obrovská pestrost a vitalita se tu pojí s čirou prostotou, a formální důkladnost a přesnost se značnou flexibilitou a otevřeností.“

K přechodu

mne inspiroval pohled na fotografii J.S. 16. karmapy, hlavy linie Karma Kamcchang, ale pobídkou byl také nedostatek pravidelného kontaktu s kvalifikovanými mistry a učiteli, který pokládám v našich podmínkách za nezbytný. J.S. dalajlama přímo říká, že je lepší se dharmou nezabývat, než ji komolit. Je-li meditační skupina ponechána dlouhodobě sama sobě napospas, znamená to většinou přinejmenším stagnaci. Přijetí cesty vadžrajány či zenu je záležitostí naturelu adepta, je to o odlišnosti energií a přístupů. V zenu je zdůrazňována jednota, prázdno, nic...

Vím o tobě,

že jsi se po mnoho let věnoval zenové praxi. Proč jsi zen opustil a ponořil se do tibetskému buddhismu?
„Dodnes pociťuji zenového mistra Seung Sahna jako svého mistra. Přechod od zenu k tibetskému buddhismu nebyl přechodem do cizí oblasti, byla tu stále kontinuita. Koneckonců i v zenu si člověk může za nějaký ten rok vybudovat pěkné ¸zenové‘ předsudky a koncepty, a ty jsem si právě díky ¸tibetskému‘ pohledu na věc mohl lépe uvědomit.

Je tedy přirozené otevřít zde kromě pravidelných meditačních setkání také možnost k hlubšímu studiu. Vzhledem k momentální situaci v Čechách, kdy publikace z oblasti buddhismu jsou překládány převážně lidmi, kteří se s Buddhovým učením plně neztotožňují či dharmu nepraktikují, je to jakási služba první pomoci. Zveme také několikrát do roka do Čech lamy a mistry tibetského buddhismu, ať už to jsou Tibeťané nebo lidé ze Západu. Máme dobrý kontakt také s buddhistickými centry v jiných zemích, v Polsku, Německu, Skandinávii, Itálii a Francii. Tam všude je aktivita dharmy daleko silnější než u nás.“

Jak dlouho vedeš v Praze meditační skupinu a co je náplni vašich schůzek?

„Skupina existuje od září minulého roku. Spolu s mou ženou Helenou jsme v srpnu dostali v norském lesním centru Šerab ling od ctihodné Khandro rinpočhe požehnání pro založení meditačního centra Karma Thegsum Čhöling. Zdá se, že v Praze jsou velice příhodné podmínky pro vznik silné meditační a studijní skupiny. Je zde spousta lidí, kteří mají intelektuální sklony i schopnosti a kritický, nedogmatický přístup.

Vadžrajána - tibetský buddhismus na české scéně

[Pavlína Brzáková, článek je převzat z časopisu Dotek, 3/1999]
Velký dům, v něm prosvětlená meditační místnost. vůně tyčinek, oltářík, svíčka... a pocit, který lze jen stěží definovat, protože vyvěrá ze všeho kolem a vkrádá se do mého těla. Jsem přesvědčena. že své okouzlení mluvením ztratím. Ale přišla jsem, abych se ptala. Přede mnou sedí Honza Komrska. vedoucí meditačního centra Karma Thegsum Čhöling, a mně nezbývá než se ptát...

7. srpna

dala Khandro rinpočhe laskavé požehnání také k založení meditačního centra v Čechách pod jménem Karma Thegsum Čhöling (karma - zde buddhovská aktivita; thegsum - tři prostředky, t.j.hínajána, mahájána a vadžrajána; čhöling - zahrada dharmy). Karma Thegsum Čhöling bude otevřeno kromě praxe linie Kagjü také učení buddhistických mistrů různých jiných škol a linií. Aktivity centra jsou zaštítěny občanským sdružením „108“. Přípravou na první návštěvu Khandro rinpočhe v Čechách je roční kurz mahájánové filosofie a praxe. Jeho první ročník začne v říjnu 1998 a potrvá do konce června 1999. Případní zájemci se mohou písemně či telefonicky přihlásit na kontaktní adrese, kde od září t.r. začnou pravidelná otevřená meditační setkání.

Khandro

rinpočhe byla nejprve intronizována v klášteře svého otce, později v Rumteku v Sikkimu, kde se stala hlavou rumteckých mnišek. Po konfliktu v linii Kagjü z Rumteku odešla a založila vlastní ženský klášter Samtän Ce na úpatí Himálaje, v blízkosti indického Dehra Dunu.Její první cesta na Západ vedla v roce 1993 do Evropy a USA. Dnes předává nauky vždy jednou ročně v Itálii, Francii, Norsku a nově v Polsku. Přímí studenti Khandro rinpočhe mají možnost praktikovat pod jejím vedením také v jejím domovském klášteře. Ve všech těchto místech postupně zavádí vlastní metodiku studia a praxe, kde jsou obě tyto složky v rovnováze. Záleží vždy na aktivitě centra, zda a jak dlouho se zde rinpočhe zdrží.

Khandro rinpočhe

je považována za živoucí dákiní, v našem jazyce něco jako dobrou vílu. V dzogčhenové tradici se podle Garab Dordžeho, který dvacet šest let různé dákiní učil, říká, že úkolem dákiní je mezi jiným střežení čistoty nauk, především tantrických učení. Podle tibetské tradice všechny transmise, a obzvláště takzvaná skrytá učení, musí být střežena a chráněna. Tato ochrana transmise linie je aktivitou dákiní. Také když se dharma dostane do bodu, kde se objeví množství překážek, je jejich překonání aktivitou dákiní.