Někdy se hovoří

o tom, že buddhismus, který byl přinesen do Ameriky a do Evropy, je přizpůsoben západnímu myšlení. Co to znamená?
„Děje se tak, ale závisí to vždy na osobním přístupu mistra. V tibetské tradici měl každý rinpočhe svou vlastní školu či linii a vlastní způsob výuky, a dodnes tomu tak je. Přes veškerou preciznost v předávání dharmy tu existuje značná pluralita. Podmínkou je však vždy přímý přenos a odkaz od autorizovaného mistra, realizované bytosti. Většina lamů, kteří odešli na Západ, přišla brzy na to, že je třeba se na chápání a způsob myšlení lidí na Západě naladit. To první otevření nastalo zřejmě tehdy když Trungpa Rinpočhe přijel v 60. letech do Spojených států. Žil tu s hipíkama, kouřil s nimi marjánku atd. A přitom to byl opravdu velký bódhisattva, nesobecká bytost s velkým srdcem, která měla skutečně co dát. Oni to také tak vnímali a přijímali. Tradiční tibetské způsoby by zřejmé zůstaly spoustě lidí na Západě cizí a ztížily by předávání Dharmy.“