přiblížení

Při prvním přiblížení tibetskému buddhismu budeme asi vnímat značnou pestrost a mnohost jednotlivých škol a linií, různost v provádění rituálů, zpěvu melodií, barvách a tvarech oděvů či metodice učení. Všechno toto bohatství forem budí dojem složitého hierarchického systému, do nějž je pro Evropana nesnadné či nemožné proniknout. Při bližším pohledu však zjistíme, že nejde o žádnou racionální strukturu.

Gampopa

po osobním setkání s Milaräpou získal všechny pokyny linie Kagjü, které učil postupně prostřednictvím čtyř stupňů mahámudry: jednobodového soustředění cecig, oproštění od pojmového vnímání tröbräl, jediné chuti rocig a bez meditací gomme. Tento proces je završen dokonalým zvládnutím mahámudry. Zvláštním rysem linie Kagjü tedy je, že učitel, předávající instrukce, odstraňuje zároveň nedostatky - ve svém výkladu spojuje intelektuální porozumění, meditativní zkušenost a různé stupně jejich realizace. Při dovršení tohoto procesu je učitel schopen ukázat cestu a uvést žáka do mahámudry. Učení Kagjü bylo tímto způsobem přenášeno a uchováváno v nepřerušené linii až do našich dnů.

Všechny

tyto linie nejsou považovány za menší a větší podle toho, jaké učení a pokyny obsahují, ale jsou si rovné a je jim prokazována stejná úcta. Čtyři větší linie jsou známé jako větší proto, že je založil Gampopa osobně, zatímco osm menších linií bylo založeno později jeho vynikajícími žáky.
Gampopa byl v začátcích svých duchovních cvičení následovníkem tradice Kadam. Zdokonalil tato učení tím, že je detailně prostudoval, zamýšlel se nad jejich hlubokým smyslem a následně integroval vše, co vyplývalo z tohoto porozumění, do meditační praxe.

Kagjü

Baram Darma Wangčhung byl jedním z Gampopových vynikajících žáků. Založil Baram Kagjü. Phagthu Dordže Gjalpo, jiný vynikající žák, založil Phagthu Kagjü Karmapa Düsüm Khjenpa (1110-1193), další významný žák, založil Karma Kamcchang Kagjü. Žang Calpa Cöndu Dag, také vynikající žák, založil Calpa Kagjü. To jsou čtyři hlavní linie Kagjü.To, co je známo jako osm menších Kagjü linií, bylo založeno osmi hlavními žáky Phagtry. Toto je osm menších Kagjü linií: Taglung Kagjü, Khophu Kagjü, Dugpa Kagjü, Marcchang Kagjü, Jerpa Kagjü, Jazang Kagjü, Šugseb Kagjü a Dikung Kagjü.

Tilopa

Takto Tilopa získal čtyři speciální učení a poslání. Všechny vyučoval a předal svému hlavnímu žákovi Náropovi (1016-1100), také známému jako Džňánasiddhi. Náropa učil tato učení a předal je Marpovi překladateli (1012-1097). Marpa vyučoval stejná učení a rozšířil je v Tibetu. Předal je svému hlavními žáku Milaräpovi (1052-1135). Milaräpa je předal Gampopovi (1079-1153), svému hlavnímu žákovi, který byl vynikajícím učencem a stejně dokonalý byl i v meditaci. Gampopa sám měl množství významných žáků, jejichž prostřednictvím se rozšiřovaly a vzrůstaly mnohé linie.

Tilopa

získal ústní instrukce jógy snu milam (svapna) od Indrabhútiho, jehož linie počíná od Dombi Heruka, následovaného Vinapou a Lavapou, a vede k Indrabhutimu. Tito mistři jsou spojováni se západní části Indie. Dále Tilopa dostal ústní instrukce jógy vnitřního tepla tummo (čandáli) od Carjapy, jehož linie pochází od Makasukhasiddhiho, následují Tanglopa, Šinglopa a Karnaripa, až ke Krišnačárjovi. Tito mistři jsou spojováni s východní částí Indie. Tilopa obdržel i ústní instrukce jógy přenosu vědomí phowa (samkranti) a jógy přechodného stavu bardo (antarabhava) od Sukhasiddhiho, jehož linie pochází od Luipy a pokračuje přes Dengipu a Darikapu k Sukhasiddhimu. Tito mistři jsou spojováni se severní Indií.

Krátká historie tradice Kagjü v tibetském buddhismu

Kagjü linie byla založena velkým sidhou Tilopou (988-1069), známým také jako Pradžňábhadra. Tilopa byl nositelem veškerých učení různých tříd tantry, které se rozdělují do dvou linií podle původu: přímá linie sambhógakája a široká linie nirmánakája. První zahrnuje také několik dřívějších držitelů linie, mezi nimi i příbuzná učení, která byla zjevena jako tělo radosti (sambhógakája) přímo mistrům. Od té doby jsou známé jako přímá linie sambhógakája. Druhá zahrnuje mnoho nositelů linií, ve kterých je příbuzné učení předáváno žákovi přímo učitelem v dlouhé nepřerušované řadě. Ty jsou známé jako široká linie nirmánakája. Úplné učení přímé linie sambhógakája získal Tilopa od Vadžradhary a Vajdžrajóginí. Pro učení široké nirmánakája linie dostal Tilopa čtyři zvláštní poslání kabab ži od svých čtyř hlavních učitelů. Obdržel také ústní instrukce, týkající se jógy záření ösäl (prabhašvára) a jógy iluzí gjülü (májadeha) od Matangji, jehož linie pochází od Nágardžuny. Nágardžuna předal toto učení Árjadevovi, který ho předal Čandrakírtimu, a ten ho předal Matangjimu. Tito mistři jsou spojováni s jižní Indií.

V nižších polohách,

zejména v údolích kolem řeky Cangpo a na dalších úrodnějších místech se obyvatelé věnují zemědělství. Hlavní plodinou je ječmen, který se pěstuje až do nadmořské výšky 4600 m, dále pohanka, luštěniny a brambory do 4500 m n.m. nebo oves do 4200 m n.m. V západním Tibetu, zejména v západním Kchun-lunu, u hranic s Ujgurskou oblastí Sin-ťjang žijí muslimští Ujguři (Kašgarci), kteří se živí pastevectvím, zejména chovem ovcí. Od poloviny 80. let, kdy čínská vláda vyhlásila program tzv. konečného řešení tibetské otázky, byly do oblasti Tibetu přesídleny miliony Číňanů (odhaduje se až 7 milionů). Dnes již tedy převyšují počet Tibeťanů, což je zřetelné zejména ve městech a v úrodnějších zemědělských oblastech centrálního Tibetu.

Lidé

Tibeťané jsou v celém světě známí svojí svébytnou kulturou a zejména tibetskou formou buddhismu, který po staletí lákal cestovatele do této těžko přístupné země. Podle posledních věrohodných údajů dnes žije na území Čínské lidové republiky přibližně 5 milionů Tibeťanů. Po okupaci Tibetu statisíce uprchly do exilu, zejména do Indie, kde dnes žije i světský a duchovní představitel Tibetu - dalajlama. Jejich jazyk, tibetština, patří do tibetsko-barmské jazykové skupiny a používá vlastní písmo, které vytvořil Thönmi Sambhóta v 7. století na základě indického písma dévanágarí. Náhorní plošinu Čhangthang a další odlehlé oblasti obývají dogpové, pastevci.

Tibet

Nemůže být sporu o tom, že před čínskou vojenskou invazí měl Tibet všechny atributy nezávislého státu, uznávané podle mezinárodního práva. Počet obyvatel v době čínské invaze činil asi šest milionů. Toto obyvatelstvo tvořili Tibeťané, jasně vyhraněný národ s dlouhou historií, bohatou kulturou a duchovní tradicí. Tibeťané jsou národem odlišným od Číňanů a ostatních sousedních národů. Tibeťané se nikdy nepovažovali za Číňany, ale ani Číňané nepovažovali Tibeťany za Číňany, jak dokládají zmínky o "barbarech" v čínských historických knihách.

Záhy

však došlo k odporu obyvatelstva (1956-1958, velké povstání 1959), který byl brutálně potlačen čínskou armádou a dalajláma byl poté nucen uprchnout do Indie. Vzdor masivnímu přesídlování čínského obyvatelstva do Tibetu a ostrým represím vůči zdejšímu obyvatelstvu trvá úsilí Tibeťanů o větší kulturní, národnostní i politickou samostatnost, které nalézá určitou podporu i v zahraničí díky aktivitě dalajlámy.

Historicko-politický vývoj

Poprvé byla země sjednocena v 7. století a postupně se tu vytvořila forma dvojvládí, kdy v čele duchovní správy stál dalajláma a v čele světské správy pančenláma. Od poloviny 18. století uplatňovala nároky na Tibet Čína, ale během 19. století její vliv slábl, a naopak stoupal zájem Britů a Ruska o ovládnutí země. Britsko-tibetskou smlouvou z roku 1904 získala Velká Británie v zemi výsadní postavení, ale po tlaku Ruska se ho musela vzdát a roku 1910 čínská vojska obsadila Lhasu. Po revoluci v Číně (1911) její vliv v Tibetu znovu poklesl a de facto se prosadil zcela autonomní statut Tibetu na Číně. Po 2. sv. válce usilovala Indie o převzetí britského vlivu. Roku 1950 čínská armáda obsadila celou zemi a Tibet se stal součástí Čínské lidové republiky.

krajina

Po překonání další stovky kilometrů lidupráznými náhorními plošinami s mnoha horami, průsmyky a pohořími Čhangthangu staneme před hradbou Kchun-lunu, jednoho z nejdelších velehorských systémů světa, který na severu tvoří přirozenou hranici mezi tradičním tibetským územím a Čínou. Východní hranici Tibetu a Kchun-lunu tvoří Kham Gangdug, šest ledových pohoří Khamu. V Tibetu najdeme i nejposvátnější horu Asie, nazývanou Gang Rinpočhe v Indii, a na Západě známou pod jménem Kailás.

Umístění a povrch Tibetu

Území Tibetu zaujímá stejnojmennou plošinu, známou také jako "střecha světa". Tibetská náhorní plošina je nejvýše položenou plošinou na světě. Rozhodující část leží ve výšce 4000 až 4500 metrů nad úrovní moře a je obklopena i protkána nejvyššími horskými pásmy světa. Kdybychom zde chtěli najít kousek země, která leží v nadmořské výšce pod 2000 m n.m., uspěli bychom pouze v některých okrajových částech této rozlehlé země. Tibet je od indického subkontinentu oddělen mohutnou hradbou Himálaje. Budeme-li putovat dále na sever, dorazíme na Tibetskou vysočinu.

Základní údaje o Tibetu

Oficiální název:Tibet, tibetsky Böjul (dnes Tibetská autonomní oblast ČLR) Státní zřízení: do roku 1951 samostatný stát, dnes pod okupací Číny Hlavní město: Lhasa
Rozloha: 2,5 mil km2
Počet obyvatel: přibl. 5 - 6 mil (podle nezávislých odhadů)
Úřední jazyk: tibetština, čínština
Členění země: tři historické části Tibetu
Ü-Cang - Centrální a střední Tibet včetně západního Tibetu Ngari
Amdo - Severní Tibet, dnes přičleněn k čínské provincii Čching-chaj
Kham - Východní Tibet, dnes přičleněn k čínské provincii S'čchuan

Čhangthang

Lesy v Čhangthangu nejsou, dřeviny jsou zastoupeny jen nízkými keři, na severních svazích západního Kchun-lunu najdeme již i lesní porosty. Východní oblasti Kchun-lun, Altyn-taghu a Nan-šanu jsou vegetačně chudé a bezlesé. V místech, kam zasahuje monzun, pokrývají jižní svahy Transhimálaje a zejména východní oblasti Tibetu a Kchun-lunu lesní porosty. Do výše 4000 m n.m roste jedle, v nižších polohách tsuga a smrk, z listnatých dub a bříza. Po obsazení Tibetu v 50. létech nepřetržitý proud čínských nákladních aut odvážel po celá desetiletí do vnitřní Číny dřevo z tibetských lesů. Podle zahraničních expertů jsou dnes tyto porosty již z větší části zlikvidovány.

Fauna a flóra

Drsné vysokohorské životní prostředí, izolované od okolních oblastí těžko prostupnými horami, bylo po dlouhá staletí vhodným prostředím pro různé endemické druhy zvířat. Dnes je již zvířena značně zdecimována zvláště čínskými vojáky a velká stáda jaků divokých (Bos grunniens), antilop čiru (Pantholops hodgsoni) nebo divokých oslů kjangů (Eguus kiang), tak jak o nich píší cestovatelé ještě z 50. let, se stávají stále vzácnějšími. Z šelem žije v Tibetu medvěd, vlk a liška. Vegetace Transhimálaje a Tibetské vysočiny má suchý stepní a pustinný charakter.

Tibet - zájezdy

Vybrali jsme nejpopulárnější turistické oblasti, připravili jsme pobyty od 4 dnů až po 1 měsíc, minimální počet účastníků zájezdu jsou 4 osoby. Podrobné itineráře, ceny programů a letenek, včetně termínů Vám sdělíme na vyžádání. Zájezdy jsou řazeny dle délky pobytu, pokud je více variant délky pobytu, platí pravidlo, že čím delší pobyt, tím více navštívených míst při okruhu Tibetem.

Okolí Lhasy - délka pobytu: 4 dny
Střední Tibet - délka pobytu: 5, 8 dnů
Nepál a Lhasa - délka pobytu: 8 dnů
Okruh Tibetem - délka pobytu: 8 dnů
Okruh Tibetem s návštěvou základního tábora na Everestu - délka pobytu: 10 dnů
Náboženský okruh - délka pobytu: 12 dnů
Namtso trekking - délka pobytu: 15 dnů
Trek na nejvyšší místa planety - délka pobytu: 17 dnů
Kang Shung trekking - délka pobytu: 17 dnů
Tibet a Čína - délka pobytu: 17 dnů
Čína, Tibet, Nepál - délka pobytu: 22 dnů
Jižní Čína, Tibet, Nepál - délka pobytu: 27 dnů
Okruh Tibetem na kolech - délka pobytu: 21 dnů
Tibetem na kolech k Mt. Everestu - délka pobytu: 24 dnů

Nabízíme také další programy do Tibetu a Číny, sdělte nám Vaše požadavky. Kontaktujte nás také pro náboženské a meditativní programy a treky do oblastí Lhamo, Lhatso, Namche Barwa a mnoha dalších.

Tibet

Tibet fascinuje lidstvo již po celá staletí. Tato země za mohutnými Himalájemi na nejvyšší náhorní plošině světa byla pro okolní svět těžko přístupná a byla vždy velkou výzvou pro všechny smrtelníky. "Země záhad", "Zakázaná země", zakázaná nikoli pouze lidmi ale také přírodou, přitahovala v minulosti spousty cestovatelů, učenců, poutníků a dobrodruhů věřících, že snad najdou opravdovou "Shangrilu". V minulosti byla Lhasa, hlavní město Tibetu, centrum tibetské kultury, náboženství a teologie Lama, příliš vzdálené ze všech směrů a cesta byla natolik obtížná, že pouze nejtvrdší jedinci pohánění velmi silnou motivací nebo zvědavostí pronikli až do svatého města. Nyní naštěstí již možnost navštívit Tibet existuje.

1990

- ukončení stanného práva ve Lhase po 13 měsících; dalajlama navštíví Československo na pozvání prezidenta Havla
1992 - cizinci opět mohou navštívit Tibet, čínská vláda podporuje organizovanou turistiku a brání individuální
1993 - protesty obyvatelů Lhasy proti zvyšování cen a životních nákladů
1994 - Potála, tradiční sídlo dalajlamů ve Lhase, po rekonstrukci opět otevřena
1995 - šestiletý Gendün Čhökji Ňima je dalajlamou označen jako nová jedenáctá inkarnace pančhenlamy, vyhlášení vyjímečného stavu v Žikace a dočasné uzavření kláštera Tašilhünpo z důvodu podpory nového pančhenlamy, kterého Číňané neuznají a vyhlásí svého kandidáta za pančhenlamu, Gendün Čhökji Ňima je Číňany uvězněn na neznámém místě

1988

- nová vlna demonstrací za svobodu a nezávislost brutálně potlačená, hromadné zatýkaní; projev dalajlamy ve Štrasburku s vyhlášením pětibodové dohody, kterou Čína odmítne
1989 - další demonstrace ve Lhase, policie zabila 80 - 150 Tibeťanů; vyhlášení stanného práva, zatýkaní, omezení pohybu, uzavření Tibetu pro cizince; dalajlama obdržel Nobelovou cenu míru; umírá desátý pančhenlama

1971

- USA ukončují svoji vojenskou podporu Tibeťanů
1974 - Nepálská armáda na nátlak Číny likviduje vojenské základny tibetských povstalců v Mustangu; konec ozbrojeného odboje Tibeťanů
1979 - Čína umožňuje delegaci exilové vlády návštěvu Tibetu; Tibet poprvé od roku 1963 otevřen zahraničným turistům
1980 - návštěva generálního tajemníka komunistické strany Číny Chu-jao-panga v Tibetu a jeho slib obnovy ekonomiky Tibetu na úroveň před rokem 1959 a zajištění náboženské svobody
1987 - masové demonstrace ve Lhase za nezávislost; opětovné přitvrzení čínské politiky v Tibetu