umIr•, je jeho bezbrannE vIdomI (intelekt) vystaveno vizIm, ponIvada
v¢le, ster• je jindy potlaËuje, zanik• s fyzickou bezmocnostI
poch•zejIcI z umIr•nI. I kdya v1ak je vIdomI bezbrannE, nenI opro1-
tIno od vnIm•nI a ve zpItnEm sledu proaIv• osudy svEho minulEho
aivota. Jejich vliv sl•bnoucI vIdomI tIsnI a tlaËI do podmInek p—edurËen
½OH b½val½m zp¢sobem aivota.
Tu pr•vI se snaaI tibet1tI mystikovE zas•hnout do p—irozenEho
bIhu vIcI pouËov•nIm a radami a p—edpokl•dajI, ae zastavI-li pokraËov
•nI promIn vIdomI u zem—elEho ËlovIka, bude jeho karmickE
vyÿstInI 1aastnIj1I, nea kdya bude d•le a st•le vystaven vizIm ze
zpItnEho sledu svEho pr•vI skonËenEho aivota.
Ve shodI s uËenIm Bardo OH^dolu je mi na z•kladI vlastnIho
proaIv•nI zn•mo, ae okamaiky umIr•nI jsou prov•zeny nejvy11Imi
stavy vIdomI, v nicha se odr•aI nediferencovanE transcendent•lnI
jsoucno. Ale toto jsoucno ËlovIku unik• snad proto, ae si jeho projev
¢ po cel½ aivot nev1Imal, hromadI svItsk½m aivotem na vIdomI
spousty, kterE jeho n•plÚ hluboce zmInily. Snad pr•vI pod tIhou
tIchto spoust je jeho osobnI vIdomI zniËeno, aby opIt na chvilku
dalo zaz•—it nejvy11Imu aspektu vIdomI samEmu o sobI, symbolizovanEmu
stavem dharmak•ja.