Budeme-li sledovat cestu spr•vnEho analytickEho soust—edInI,
zamI—enEho na strukturu na1I vlastnI bytnosti, p—estane se n•m
tato bytnost jevit jako typ a projevI se jako stavy, sIly a napItI.
ZamI—Ime-li analytickou pozornost k nim, zjistIme, ae bytostn
• struktura zp¢sobuje, ae je vnIm•me jako proaitky. Proaitky ve
vztahu k vIdomI ËlovIka jsou faktory budIcI aIzeÚ po aivotI a tato
aIzeÚ ËlovIka psychologicky jasnI usmIrÚuje k upout•v•nI se na
formy lidskE nebo jinE v p—esnEm pomIru k podmInk•m splÚujIcIm
nejlEpe proaIv•nI, kterE povaauje za a•doucI.
TIm je nejlEpe roz—e1en problEm upout•nI aivotnI energie bytostI
na formy a objektivace; p—itom je z—ejmE, ae jde o mechanickE
vztahy, jejicha obItI je osobitE vIdomI.