Po p—enosu vIdomI do tEto sfEry, jia je moano oznaËit za sfEru
nediferencovan½OH esencI, m¢ae jogIn zamI—it sv¢j pr¢zkum opaËn
½m smIrem a tak se sezn•mit s bardick½mi procesy, jicha je intelekt
zem—elEho ËlovIka pouhou obItI.
Jelikoa zem—el½ ËlovIk b½v• obItI bardick½OH proces¢, dostane
se zpravidla promInami vIdomI aa ke stav¢m bytI (sip‰ bardo),
neboa se nestaral o to, aby se du1evnI povznesl do transcendentna,
n½bra setrv•val vprost—ed smyslov½OH jev¢. To tEmI— zaruËuje,
ae nikdo nedos•hne nadsvItskE objektivace, n½bra jen objektivace
svItskE, a to je1tI podle kvalit vlastnI karmy vIce Ëi mEnI zatIaenE
utrpenIm. Jednak proto, ae smyslovE sfEry nejsou prosty utrpenI,
jednak proto, ae obvykl½ egocentrismus nep—ipou1tI aivot bez
utrpenI. Jenom mravnost, vyj•d—en• dokonalou nesobeckostI, by
mohla vytvo—it podmInky aivota prostEho utrpenI, pokud ov1em
to umoaÚuje existence ve tvarech. A tak jakmile ËlovIk v promIn
•OH vIdomI sestoupI aa do oblasti tvor¢, jea zn•me pod jmEnem
lidE, zvI—ata a duchovE, nikdy se nevyhne urËitEmu utrpenI. Sama
existence tIchto tvor¢ je jIm zatIaena.
Tak tedy jenom ÿsilI o vniknutI vIdomI do transcendent•lnI
oblasti je1tI za aivota zaruËuje, ae se umIrajIcI ËlovIk uvIdomI je1tI
d—Ive, nea dospIje promInami svEho vIdomI ke stav¢m bytI; leda by
mIl spolehlivEho mistra, znajIcIho z•sahy do bardick½OH proces¢.