Pokud zn•m mystiky, s nimia se m¢aeme setkat na na1em kontinentu,
nenI mezi nimi snad nikoho s tImito znalostmi a mocI.
Proto mIj kaad½ na z—eteli ÿsilI o realizaci transcendentna, ba snaa
se, abys poznal nediferencovanE jsoucno a abys vytvo—il podmInky
pro jeho realizaci. Pak unikne1 bardu a tIm i sans•ru (kolobIhu
smrtI a zrozenI), onIm existencIm, v nicha cestu aivotem neurËuje
v¢le a p—•nI, n½bra bytostnE hnacI sIly.
Zku1enost smrti, jia musIme nezbytnI p—edpokl•dat u toho, kdo
mluvI o bardu jako o vIci mu zn•mE, mystik, pronikajIcI k centru
vlastnI bytosti | k centru, kterE je spI1e kosmickE nea bytostnE {
{ jistI zIsk•. Neboa zatIm co pronik• k centru svE bytosti, zanech•v•
za sebou sloaky, jea jsou bytostnEmu centru vzd•leny; odpout•nI od
sloaek, na nicha p—irozenI lpIme, je podobno smrti. Vzhledem k tomu
je vlastnI umIr•nIm i nekompromisnI zachov•v•nI mor•lnIch
z•sad jUgy, neboa niËI osobnost. Je to smrt mystick•, ale je shodn•
se smrtI fyzickou. V tom i onom p—IpadI zanik• osobnost, nejd¢-
leaitIj1I Ë•st bytI. P—i jejIm zanik•nI doch•zI k promIn•m vIdomI,
kterE konËI v tom okamaiku, kdy se ËlovIk sv½m vIdomIm nalezne
ve stavech urËen½OH mu jeho uzr•l½mi sklony, chtIËi a touhami. Tak
pozn•v• z•kon vyÿstInI podmInInEho napItIm jeho vlastnI bytosti
a m¢ae je aplikovat na vyÿstInI poslednI stejnI jako na vyÿstInI
empirickE, jea z•visI na mystickEm ÿsilI.