Osho

tomó éstas técnicas, las depuró separando lo verdadero de lo falso y penetró hasta su misma esencia, dándonos una llave que puede abrir la puerta a un universo más allá de nuestra imaginación. Esta llave maestra es el presenciar; un estado simple y sin embargo profundo de observación y aceptación de nosotros mismos, tal como somos.
Osho nos dice que:
“Presenciar significa una observación desapegada, desprejuiciada; ese es todo el secreto de la meditación”.
Es tan simple, realmente, que durante años no lo entendí. Todos nosotros, por supuesto, creemos saber qué es observar; observamos cosas alrededor nuestro durante todo el día. Vemos la televisión, observamos a la gente pasar y notamos cómo se visten, qué aspecto tienen, pero generalmente no nos observamos a nosotros mismos; y cuando lo hacemos, en general, es para auto criticarnos. Notamos algo de nosotros mismos que no nos gusta y entonces empezamos a preocuparnos por lo que van a pensar los demás. Este parloteo interno de la mente usualmente nos hace sentir desgraciados. Esto no es presenciar.

LA PRIMERA Y ULTIMA LIBERTAD

Entonces, ¿qué hacer con este parloteo descontrolado que nos roba los momentos más valiosos de la vida? Escuché a Osho decirnos una vez tras otra que meditemos. Lo escuché decirnos que no podemos parar a la mente charlatana directamente, pero que se la puede reducir y hasta desaparecer a través de la meditación. Con la meditación, la mente se vuelve un instrumento útil, en vez de esclavizarnos con su charla constante. Sin embargo, nos solemos confundir por la profusión de innumerables técnicas de meditación que, en general, son oscuras y poco pertinentes para la vida actual.

Para demostrártelo,

podés probar un pequeño experimento:
Dejá este libro por un rato y cerrá los ojos. Fijate cuánto tiempo podés estar simplemente sentado, disfrutando la sensación de tu cuerpo y los sonidos a tu alrededor. Lo más probable es que no sea por mucho tiempo; quizás un minuto nada más antes que tu mente empiece a parlotear. Si te sentás por un momento y tomás nota de tus pensamientos, vas a asombrarte: Vas a descubrir que estás manteniendo tantas conversaciones diferentes e incoherentes internamente con vos mismo que si se las oyeras a otro en vos alta pensarías que está loco. Este parloteo constante nos roba la vida, literalmente, impidiéndonos disfrutar lo que ella nos dá en cada momento.

Mis experiencias me demostraron que la libertad que buscamos no depende de algo fuera de nosotros mismos; entonces, ¿Cuál es la libertad que anhelamos? Escuché a Osho describirla como:
“Simplemente libertad”.
Vivir en el acá-ahora, momento a momento, no en el recuerdo ni en la opresión del pasado, ni tampoco en los sueños del futuro. El nos decía:
“Comiendo, simplemente comé, estáte ahí; caminando, caminá, estáte ahí; no te adelantes, no saltes de acá para allá. La mente siempre se adelanta o se queda atrás. Mantenéte en el momento”.
Muchos de nosotros, por cierto, experimentamos lo que dice Osho sobre la mente. La mente siempre salta para adelante o se queda atrás, pero nunca está en el momento; es un parloteo constante. Cuando sucede este parloteo nos roba la posibilidad de estar en el momento presente y vivir la vida en forma total. ¿Cómo vamos a poder vivir en una forma total si nuestra mente está hablándose a sí misma hasta cuando estamos ocupados con nuestras actividades diarias?

El maestro dijo:
“La meditación no es algo nuevo; vos llegaste al mundo con ella; lo nuevo es la mente, la meditación es tu naturaleza…es tu naturaleza, es tu mismo ser ¿Cómo puede ser difícil? Lo hacemos difícil al luchar contra aquello que pensamos que nos está impidiendo ser libres o al buscar algo que presumimos que nos va a dar libertad. Realmente se la encuentra al relajarnos en eso que somos, viviendo la vida momento a momento”.
En todo el mundo la gente está luchando para ser libre de algo. La lucha puede ser contra una esposa mandona o un marido controlador o un padre dominante o un jefe que anula nuestra creatividad. Mi lucha fue, ya sea una pelea contra un sistema político represivo o un esfuerzo por liberarme de mis condicionamientos de la infancia a través de innumerables terapias. Esta lucha no me liberó; fue solamente una reacción contra algo que pensaba que no me estaba dejando ser libre. La libertad de la meditación tampoco es una búsqueda para lograr libertad para algo. ¿Cuántos de nosotros soñamos con encontrarnos en alguna situación o utopía que nos permita relajarnos y ser simplemente nosotros mismos, libres de competitividad y de las tensiones de la vida diaria?

OSHO

Este libro fue pasado a formato Word para facilitar la difusión, y con el propósito de que así como usted lo recibió lo pueda hacer llegar a alguien más. HERNAN


El maestro iluminado Osho, está creando una rebelión a nivel mundial por la libertad del hombre y la meditación. Podés pensar que es una elección extraña, ¿Cómo están relacionadas? Sin embargo, la sutil conexión entre las dos es un punto crucial en el entendimiento del potencial futuro del hombre. La puerta que abre nuestra capacidad de amor, de intimidad, de creatividad y de expansión es la meditación y, de acuerdo a Osho, no hay otra puerta ni otro camino.
Durante los últimos treinta y cinco años, Osho estuvo descifrando muchas de las tradiciones religiosas, místicas y esotéricas más grandes del mundo; sus discursos están contenidos en el monumental número de 650 volúmenes, donde revivió a innumerables místicos antiguos y contemporáneos, haciendo que la sabiduría de sus enseñanzas sea comprensible para nuestras vidas en la actualidad.
Este libro es una recopilación extraída del profundo trabajo de Osho sobre la meditación. Contiene una amplia variedad de métodos que nos pueden ayudar a descubrir lo que él llama:
“Meditación, la primera y última libertad”.

Test osobnosti

Přečti si to a vyzkoušej, jestli to funguje.
Nepodváděj. Jsou to jen čtyři otázky a odpovědi tě překvapí.

Dalajláma povídal:
Myšlení je jako padák, nejlépe funguje, když se otevře.

Před tím, než začneš dělat test, tak si něco přej!

Odpovídej na otázky tak, jak jdou po sobě.
Nedívej se dopředu na výsledky.
Připrav si papír a pero.
Výsledky ti o tobě leccos prozradí.

1/ Seřaď následujících 5 zvířat podle vlastních preferencí
a) kráva
b) tygr
c) ovce
d) kůň
e) prase

2/ Přiřaď ke každému následujícímu slovu jedno, které ho vystihuje (nějaký přívlastek)
a) pes
b) kočka
c) krysa
d) káva
e) moře

3/ Uveď někoho (kdo tě zná a je pro tebe důležitý), koho můžeš přiřadit k následujícím barvám. Neopakuj svoji odpověď dvakrát. Uveď jen jednu osobu pro jednu barvu.
a) žlutá
b) oranžová
c) červená
d) bílá
e) zelená

4/ Nakonec napiš svoje oblíbené číslo a oblíbený den v týdnu.






Skončil/a jsi? Ujisti se, že odpovědi vyjadřují to, co SKUTEČNĚ cítíš.




Podívej se na následující výklad,
Dříve, než budeš pokračovat, zopakuj svoje přání.



Toto určuje priority ve tvém životě:

Tygr znamená HRDOST
Kůň znamená RODINU
Prase znamená PENÍZE
Kráva znamená KARIERU
Ovce znamená LÁSKU

• Tvůj popis psa označuje tvoji vlastní osobnost.
• Tvůj popis kočky označuje osobnost tvého partnera
• Tvůj popis krysy označuje osobnost tvých nepřátel
• Tvůj popis kávy vyjadřuje tvůj přístup k sexu
• Tvůj popis moře označuje tvůj vlastní život

Žlutá – někdo, na koho nikdy nezapomeneš
Oranžová – někdo, koho považuješ za skutečného přítele
Červená – někdo, koho vskutku miluješ
Bílá – tvoje druhá (doslova zdvojená) duše
Zelená – někdo, na koho budeš pamatovat po zbytek svého života.



Zprávu musíš poslat tolika lidem, kolik je tvé oblíbené číslo a tvoje přání se splní v den, který si uvedl/a. Tak řekl Dalajláma.


Mantra tě příjemně překvapí. Čím více lidem tuto zprávu pošleš, tím víc se zlepší tvůj život. Usmívej se na lidi, i na ty, kteří to sami nedokážou, protože to nejvíc potřebují.

/VOD

jeja ti, kdo p—edËItajI Bardo th^dol, znajI vIt1inou zpamIti
a kter½ se jmenuje
STEZKA DOBR›CH Py!NO
I. Vz½v•nI buddh¢ a bUdhisattv¢
Pokyny pro toho, kdo kon• ob—ad: vz½v•nI buddh¢
a bUdhisattv¢ na pomoc umIrajIcImu se prov•dI takto:
ObItuj Trojici v1e, co je jI moano p—inEst jako obItnI
dar od umIrajIcIho nebo od jeho rodiny spolu s obItnImi
dary zIskan½mi duchovnI. S vonn½m kadidlem v ruce opakuj
vroucnI:
” buddhovE a bUdhisattvovE, kte—I sIdlIte v deseti smIrech
a jste nad•ni velk½m milosrdenstvIm, proz—etelnostI,
boask½m okem a l•skou; vy, kte—I ochraÚujete v1echny aijIcI
bytosti, p—ijÔte z velikEho milosrdenstvI sem. LaskavI
p—ijmIte zde rozprost—enE skuteËnE i duchovnI zIskanE
obItnI dary. (1)
” vy milosrdnI, nadanI moudr½m porozumInIm, milosrdnou
l•skou mocI dobr½ch skutk¢, ochr•nci kaadE bytosti
v nadpomyslitelnE mI—e. MilosrdnI, N. N. (jmEno) odch•zI
z tohoto svIta na onen. Opou1tI tento svIt. »inI velk½ skok.
Nem• p—•tel. Jeho bolest je velik•. Nem• zast•nce, je bez
ochr•nce, bez sIly bojovat a vIrn½ch p—•tel. SvItlo svIta
mu za1lo. Odch•zI jinam. Vch•zI do hustE tmy. Kles• do
p—IkrE propasti. Vch•zI do samoty daungle. Pron•sledujI ho
karmickE mocnosti. Vch•zI do nekoneËnEho ticha. Je un•-
1en velk½m oce•nem. Aene jej vItr karmy. UbIr• se mIsty,
kde nenI nic pevnEho. Je napad•n velik½m rozporem. Je
posed•n velk½m zatemÚujIcIm duchem. DIsI se a lek• posl
¢ smrti. Nast—•dan• karma jej p—en•1I do novE existence.
Nem• sil. Nade1el Ëas, kdy musI putovat s•m. (2)
” vy milosrdnI, ujmIte se N.N., kter½ nem• zast•nI!
OchraÚujte ho, je bez ochrany! BuÔte jeho bojov½mi silami
a jeho vIrn½mi p—•teli! ChraÚte ho p—ed velkou temnotou
barda! Odvraate od nIho rud½ vichr karmy! Odvraate od
nIho hr¢zu a dIs z boh¢ smrti. VysvoboÔte ho z dlouhEho,
ÿzkEho pr¢chodu bardem. (3)
” vy milosrdnI, necha neochabne sIla va1eho milosrdenstvI!

Pozn•mka: p—eklad textu W. Y. Evans-Wentze je ti1tIn kurzivou.
Jako prvnI je v tomto svazku uvedena Stezka dobr½ch p—•nI,
kter• obsahuje kladnE ritu•lnI z•sahy do osudu umIrajIcIho ËlovIka.
Neuv•dI tedy z•konitE vizu•lnI pochody v dobI zanik•nI osobnIho
vIdomI, n½bra jen subtilnI dIje a pochody, kterE majI b½t
Stezkou dobr½ch p—•nI obr•ceny k dobru. Protoae TibeaanE vI—I
v potenci•lnI aivotnost mrtv½ch lidI, Stezka dobr½ch p—•nI se mrtv
½m p—edËIt•. Obsahuje n•dhern½ text pln½ sIly, takae ten, kdo jej
bude recitovat, m¢ae duchovnI pomoci sobI i jin½m lidem.

Shrneme-li v1e, co bylo —eËeno o bardu, musIme p—edpokl•dat,
ae jeho kaleidoskop je v1eobecnI platn½. MalE odchylky, jea vznikajI
z toho, ae uv•dInE personi_kace nem•me v EvropI identi_kovanE
jako v TibetI, nemajI na celkov½ pr¢bIh vIcI a•dn½ vliv. Kdya
zanikne dennI vIdomI a zaËne se probouzet vIdomI sublimin•lnI
(primitivnI, aivoËi1nE), dostavujI se jevy, oznaËenE v Bardo th^dolu
za bohy —•du dhj•ny, pozdIji jevy oznaËenE za bohy zvanE hEruka
a potom ty, kterE n•leaejI do sip‰ barda. Na konci celEho procesu
se sublimin•lnI vIdomI upout• na jistou materii, kter• mu opat—I
tIlo. A tak se monada vleËe existencemi, dokud nepochopI sv¢j
sansarick½ bIh a nezastavI se uskuteËnInIm stavu dharmak•ja.
Zb½v• je1tI doloait: br•nI-li se dne1nI lidstvo bardick½m jev¢m
nihilismem, ubr•nI se jim pouze v procesu aivEho vnIm•nI, ale po
smrti i zde z¢st•v• pr¢bIh stejn½. V1e probIh• ve stavu vIdomI,
kterE se vyznaËuje tupou rezignacI; v takovEm p—IpadI je jistE, ae
se ËlovIk zastavI aa na poslednIch stupnIch barda ve stavu bezprost
—ednI p—edch•zejIcIm jeho novEmu vtIlenI. Proto po duchovnIm
probuzenI vidI ËlovIk, hledI ke svE minulosti, v1echny svE minulE
inkarnace; vidI i ty, kterE pro jejich vlastnI nerozvinutE dennI vIdomI
byly zcela nev½raznE. Jeho pamIa zaznamen•v• i promIny,
jea se odr•aejI v hlubokEm podvIdomI.
DuchovnI probuzen½ ËlovIk tak na sebe vzpomIn• ve v1ech
d—IvIj1Ich okolnostech, aby se pouËil, ae pobyt v —I1i diferenciacI je
marnost a ae kdya p—eb½v• v tEto —I1i, nem¢ae zastavit ot•ËejIcI
se kolo bytI, leda tIm, ae p—ilne k nejvy11Imu stavu, k dharmak•ji,
kter• je pro ËlovIka koncem putov•nI existencemi.
? ? ?

Je-li ËlovIk zatIaen zlou karmou, poch•zejIcI z nia1Ich z—etel¢,
je p—i bezbrannosti svEho vIdomI ustra1en p—ed dobr½mi personi_-
kacemi vlastnI aivotnI sIly, protoae s nimi vnit—nI nesympatizuje,
a p—ed personi_kacemi zle vyhlIaejIcImi pro jejich vzez—enI. Tak tIsnIn
z¢st•v• na mIstI katastrofy aa do doby, kdy se emanujI tIa1I
prvky, z nicha je vytvo—eno toto astr•lnI tIlo, totia psychick½ dvojnIk.
Pak se koneËnI cItI sebou sam½m (j•stvI), coa ho na okamaik
obda—uje v1e p—em•hajIcI silou. Ale opravdu jen na okamaik. Nebo
a hned na to vnIm• to, co jako ËlovIk nevnImal, totia stInovE
obrazy du1evnIho svIta, jejicha nesËetnE formace jsou tu mEnI, tu
vIce nepodobnE form•m jemu zn•m½m. Z toho vznik• strach, kter½
je poË•tkem vidin pron•sledujIcIch ho tentokr•t jia sip‰ bardem do
l¢na, z nIhoa se znovu zrodI jako bytost.
MluvIm o posmrtn½ch asociacIch, dot½kajIcIch se vIdomI zem
—elEho ËlovIka. Co mu za aivota znemoaÚuje, aby poznal pochody
smrti, jsou nespoËetnE z•brany, jicha se ch•pe sv½m vIdomIm.
Aije totia st•le v nIËem a nIËIm. Tu plnI vIdomI smyslov½mi vIcmi,
tu zase my1lenkami a vzpomInkami, tu pl•nov•nIm Ëinnosti
apod. Teprve kdya se tImto neust•l½m zamIstn•v•nIm vyËerp•,
upad• do pasivity, z nIa mu mnoho dobrEho nevzch•zI, protoae je
n•znakem barda. Kaad½ ËlovIk odkl•d• —e1enI toho, co se naz½v•
v½chodiskem vIdomI, aa do okamaiku p—irozenE smrti. Upout•v•
se na smyslovou skuteËnost a tak si p—ipravuje karmu, kter• b½v•
jeho ne1tIstIm.

pozn•nI bezcennosti toho, co bylo jejich minul½m aitIm. Proto koneËnI
neosvobozeni skuteËnI zem—ou, aby se ve stavu bezvIdomI
doËkali bardickEho de_lE, jea je jakoato latentnI vIdomI tIsnI a tlaËI
do novE objektivace, odpovIdajIcI relativnI p—evl•dajIcI karmI.
VidI-li ËlovIk, ocitnuv1I se v tEto situaci, emanace aivotnIch
sil ze svEho rozkl•dajIcIho se tIla jako hEruky nebo jako jinE hrozivE
personi_kace, na tom opravdu mnoho nez•leaI. SkuteËnostI
z¢st•v•, ae jakmile se jeho j•stvI nepovzneslo k transcendentnIm
v½1in•m p—i z•niku prvnIho a druhEho stupnI osobnIho vIdomI,
n½bra poËkalo na mIstI bytostnEho z•niku aa do okamaiku plnEho
vyza—ov•nI aivotnIch sil jako kvintesencI aivl¢, je vystaveno jejich
transformacIm v jevy, kterE jsou zpoË•tku ËistE a dobrE, ale pozdIji
budI strach.

V kaadEm p—IpadI se bardickE jevy uk•zaly jako vize bezmocnEho
intelektu; vize, kterE poch•zely z transformacI aivotnI sIly vyza
—ujIcI z tIla, jehoa soudranost byla poru1ena pochody klinickEho
umIr•nI, jea uËinilo vIdomI bezmocn½m. VidIl jsem a zaail n•hl½
z•nik osobnIho dennIho vIdomI, jea podle Bardo th^dolu souvisI se
zasvitnutIm dharmak•ji, pak retrospektivnI jeho pochod, odpovIdajIcI
v½ron¢m pamIti, coa podle Bardo th^dolu souvisI se zaaehnutIm
podruanEho ËirEho svItla a d•le se zanik•nIm aivlov½ch opor,
jea bezmocnEmu vIdomI kouzlilo to, co Bardo th^dol popisuje jako
Ëh^Úi a sip‰ bardo.
M•m v1ak zku1enost | a p—esvIdËil jsem se o tom i p—Im½m
post—ehem | ae nenI tEmI— lidskE bytosti, kter• se okamaitI uvIdomI
p—i n•hlEm z•niku osobnIho dennIho vIdomI. »astIji se jia
vyskytuje retrospektivnI pochod, kter½ v nadpomyslitelnI prudkEm
sledu d•v• ËlovIku proaIt cel½ jeho minul½ aivot. Ale lidE se
p—itom chovajI naprosto pasivnI, mIsto aby v nich vze1lo n•hlE

NynI je1tI zb½v• ot•zka, zda bardick½ kaleidoskop, vztahujIcI
se k zanik•nI vIdomI p—i smrti a po smrti ËlovIka, odpovId• vady
popisu Bardo th^dolu, nebo mu jsou vystaveni jen ti lidE, kte—I
jsou p—Islu1nIky n•boaensk½ch sekt, vyzn•vajIcIch polyteismus. Na
z•kladI sv½ch vlastnIch zku1enostI mohu tvrdit, ae bardo zanikajIcIho
vIdomI platI v1eobecnI. Setkal jsem se s jeho jevy jia v dobI,
kdy jsem tibetskou mystiku v¢bec neznal a kdy m¢j n•zor, prov
•zejIcI mE mystickE ÿsilI, obsahoval mnoho z ateistickE v½chovy
doma a z nadsmyslov½ch post—eh¢ z dItstvI. A pokud jsem vidIl
lidi umIrajIcI a zem—elE, mohl jsem jen konstatovat, ae byly-li nIkterE
z popisovan½ch bardick½ch jev¢ pro nI nez—etelnE, bylo to
zp¢sobeno tIm, ae v tom smIru nemIli rozvinutE vIdomI. Mohl
jsem konstatovat, ae bardickE pochody byly vady ponIkud ovlivnIny
teistick½m nebo ateistick½m n•zorem umIrajIcIho nebo zem
—elEho ËlovIka. Form•lnI zboanost v1ak nemohla zabr•nit tomu,
aby nap—. aena dosud umIrajIcI nebyla jia pron•sledov•na muËIcImi
furiemi. . .

Bude-li mIt ËlovIk na tomto stupni z•sluhy velk½ch asket¢
a svItc¢, budou ho moci tyto z•sluhy jako tendence bytI vracet
k nediferencovanEmu svItu (absolutnu) a tIm unikne sans•ru
prost—ednictvIm stavu nirm•nak•ja (inkarnovanE boaskE tIlo, lidsk
½ buddha).
Nebude-li v1ak mIt tyto z•sluhy, bude straen do sans•ra, v nIma
jia bude musit p—ijmout nIjakou objektivaci podle z•sluh, vznikajIcIch
z karmy skutk¢. A to ostatnI b½v• osudem v1ech nev½jimeËn
½ch povah a typ¢. TEmI— kaad½ ËlovIk myslI a uvIdomuje
si pouze v urËit½ch pojmech, op—en½ch o smyslovE vjemy, a tIm
mu hrozI bardo a stavy nejnia1I a nejposlednIj1I. A jelikoa Bardo
th^dol vn•1I do problematiky mechanick½ch pochod¢ smrti jasnE
vysvItlenI, je skuteËnI srdeËnIm semenem l•sky tIch, kdo dos•hli
stavu dharmak•ja, resp. nirv•ny.

DIky tomu ti,
kdo znajI tuto oblast nediferencovanEho prostoru nebo svItla, mohou
b½t vysvobozeni ze sans•ra do dharmak•ji tIm, ae se na ni
upnou nebo k nI p—ilnou. To proto, ae dennI vIdomI jako kvalita
dosud nezhaslo, ale ocitlo se na rozhranI svEho z•niku a existence.
Zhasne-li dennI vIdomI a k zrcadlIcImu principu vnIm•nI (intelektu)
se p—idruaI vIdomI sublimin•lnI, tu ten, kdo dovolil sebeuvIdomov
•nI, aby se posunulo do diferencujIcIho uvIdomov•nI, bude
musit b½t svIdkem rozpadu psychick½ch svazk¢ bytI a v pocitovEm
odlesku je proaIvat jako Ëh^Úi bardo. Bude musit b½t svIdkem
bou—livEho p—eskupov•nI psychick½ch svazk¢ a z¢stat vystaven jejich
formov•nI v dhj•nibuddhy a hEruky, pokud ov1em na z•kladI
vnit—nIch tendencI nep—ilne dodateËnI k nediferencovanEmu stavu,
jena souvisI s kvalitou dennIho vIdomI. P—ilne-li k tomuto stavu,
pak se jeho jia ²intelekt primitivnI vIdomI\ | nikoli vIdomI dennI
| propracuje bou—liv½m procesem psychickE smrti k absolutnu
s atributy, jea jsou symbolisov•ny stavem sambhUgak•ja (²boaskE
tIlo dokonalE kr•sy\, stav na zemi neaijIcIch milosrdn½ch svItc¢).
Nedok•ae-li v1ak p—ilnout k nediferencovanEmu stavu, jena souvisI
s kvalitou dennIho vIdomI, protoae tu vznikly sansk•ry ze setrv
•v•nI dennIho vIdomI a uvIdomov•nI pouze na ÿrovni smyslov½ch
tvar¢, pak projde celou bou—I p—eskupov•nI a rozpadu psychick½ch
svazk¢, na jejIma konci se uvIdomI; sebeuvIdomInIm pak utvo—I
bardickE tIlo.

Dne1nI lidstvo m• mnohem v—elej1I pomIr k lemurovit½m tvar
¢m lun•rnIch dvojnIk¢. MnozI lidE totia zast•vajI n•zor, ae za
aitI lze povaaovat i bezpodmIneËnE podrobov•nI se neuvIdomIl½m
pocitov½m vztah¢m.
Nebudeme v1ak vysvItlovat, jak hrozn½ ÿpadek spoËIv•
v tomto n•zoru, a v1imneme si radIji schematickEho pochodu rozpadu,
k nImua doch•zI smrtI podle Bardo th^dolu.
Klinick• smrt znamen• ÿnik nebo tEa z•nik dennIho vIdomI.
V tE dobI svItajI intelektu, jena se pr•vI odpout•v• od dennIho
vIdomI, oblasti nediferencovanE. To je postup, kter½ je ve shodI
s p—irozen½m pochodem aitI, jena takE ukazuje na to, ae emanace
aivotnI sIly pro spont•nnI psychickE z•brany nemohou p—ijmout
tvar a vytv•—et tIm ment•lnI asociace, kterE by se mohly st•t zd•nlivI
aivotn½mi a autoritativnI p¢sobiv½mi momenty.

BardickE tIlo se vzhledem k vlastnIm kvalit•m a ideji volnosti
do znaËnE mIry od hmotnEho tIla odpout•v•. To je p—IËinou, ae tlIcI
jia fyzickE tIlo m¢ae fluorescenËnIm pochodem vydat ze sebe dal1Iho
dvojnIka, kterEho okultistE oznaËujI jako dvojnIka astr•lnIho; je
to v1ak dvojnIk lun•rnI, jeja IndovE oznaËujI v½razem m•javirÿpa,
Ëili tIlo klamu.
Tento dvojnIk postr•d• i evidujIcI primitivnI vIdomI, takae se
mu upIr• tzv. boaI jiskra. V½raz boaI jiskra symbolizuje svazek
dennIho vIdomI a v¢le, jea ve spolup¢sobenI umoaÚujI rozhodovat
se pro nIco nez•visle na neuvIdomIl½ch pocitov½ch vztazIch.
TIm buÔ —eËeno, ae ²tIlo klamu\ je oaivov•no pouze neuvIdomIl
½mi pocitov½mi vztahy. A tu je zajImavE, ae Bardo th^dol
nesleduje rozpad bytosti aa do tohoto stupnI. Tuto skuteËnost m¢-
aeme p—ijmout jako d¢kaz, ae jeho tv¢rci | snad dokonce v souvislosti
s duchovnI vyspIlostI tehdej1Iho lidstva | vidIli projevy
aivota jen ku stavu, v nIma je1tI byla moan• evidence, registrace
a rozhodov•nI.

TIm jsou koneËnI vytvo—eny podmInky pro bardick
½ kaleidoskop, jena vlastnI vznik• bou—liv½m procesem rozpadu
a rozkladu psychick½ch svazk¢ bytI. Tento proces uv•dI skupenstvI,
jIma je intelekt a primitivnI vIdomI, do pasivnIho stavu; n•sledkem
toho intelekt tento proces zrcadelnI obrazI a primitivnI vIdomI jej
akceptuje jako dInI p¢sobivE.
Kdya rozpad a rozklad psychick½ch svazk¢ bytI ustane, p—ijmou
intelekt a primitivnI vIdomI tvar n•sledkem vy1lehnutI ideje j•stvI.
Tento tvar jia jako gravitaËnI Ëinitel na sebe upout• tu Ë•st aury {
{ nebo, chcete-li, tak Ë•st z•—enI fyziologickE soustavy | kter•
nenI upout•na na hmotu tIla pevn½mi svazky, jea se vyjad—ujI nepokroËil
½m stavem sublimace tEto hmoty. To je jia z•kladna nebo
podstata bardickEho bytI nebo tIla.