V kaadEm p—IpadI se bardickE jevy uk•zaly jako vize bezmocnEho
intelektu; vize, kterE poch•zely z transformacI aivotnI sIly vyza
—ujIcI z tIla, jehoa soudranost byla poru1ena pochody klinickEho
umIr•nI, jea uËinilo vIdomI bezmocn½m. VidIl jsem a zaail n•hl½
z•nik osobnIho dennIho vIdomI, jea podle Bardo th^dolu souvisI se
zasvitnutIm dharmak•ji, pak retrospektivnI jeho pochod, odpovIdajIcI
v½ron¢m pamIti, coa podle Bardo th^dolu souvisI se zaaehnutIm
podruanEho ËirEho svItla a d•le se zanik•nIm aivlov½ch opor,
jea bezmocnEmu vIdomI kouzlilo to, co Bardo th^dol popisuje jako
Ëh^Úi a sip‰ bardo.
M•m v1ak zku1enost | a p—esvIdËil jsem se o tom i p—Im½m
post—ehem | ae nenI tEmI— lidskE bytosti, kter• se okamaitI uvIdomI
p—i n•hlEm z•niku osobnIho dennIho vIdomI. »astIji se jia
vyskytuje retrospektivnI pochod, kter½ v nadpomyslitelnI prudkEm
sledu d•v• ËlovIku proaIt cel½ jeho minul½ aivot. Ale lidE se
p—itom chovajI naprosto pasivnI, mIsto aby v nich vze1lo n•hlE