Bude-li mIt ËlovIk na tomto stupni z•sluhy velk½ch asket¢
a svItc¢, budou ho moci tyto z•sluhy jako tendence bytI vracet
k nediferencovanEmu svItu (absolutnu) a tIm unikne sans•ru
prost—ednictvIm stavu nirm•nak•ja (inkarnovanE boaskE tIlo, lidsk
½ buddha).
Nebude-li v1ak mIt tyto z•sluhy, bude straen do sans•ra, v nIma
jia bude musit p—ijmout nIjakou objektivaci podle z•sluh, vznikajIcIch
z karmy skutk¢. A to ostatnI b½v• osudem v1ech nev½jimeËn
½ch povah a typ¢. TEmI— kaad½ ËlovIk myslI a uvIdomuje
si pouze v urËit½ch pojmech, op—en½ch o smyslovE vjemy, a tIm
mu hrozI bardo a stavy nejnia1I a nejposlednIj1I. A jelikoa Bardo
th^dol vn•1I do problematiky mechanick½ch pochod¢ smrti jasnE
vysvItlenI, je skuteËnI srdeËnIm semenem l•sky tIch, kdo dos•hli
stavu dharmak•ja, resp. nirv•ny.