Shrneme-li v1e, co bylo —eËeno o bardu, musIme p—edpokl•dat,
ae jeho kaleidoskop je v1eobecnI platn½. MalE odchylky, jea vznikajI
z toho, ae uv•dInE personi_kace nem•me v EvropI identi_kovanE
jako v TibetI, nemajI na celkov½ pr¢bIh vIcI a•dn½ vliv. Kdya
zanikne dennI vIdomI a zaËne se probouzet vIdomI sublimin•lnI
(primitivnI, aivoËi1nE), dostavujI se jevy, oznaËenE v Bardo th^dolu
za bohy —•du dhj•ny, pozdIji jevy oznaËenE za bohy zvanE hEruka
a potom ty, kterE n•leaejI do sip‰ barda. Na konci celEho procesu
se sublimin•lnI vIdomI upout• na jistou materii, kter• mu opat—I
tIlo. A tak se monada vleËe existencemi, dokud nepochopI sv¢j
sansarick½ bIh a nezastavI se uskuteËnInIm stavu dharmak•ja.
Zb½v• je1tI doloait: br•nI-li se dne1nI lidstvo bardick½m jev¢m
nihilismem, ubr•nI se jim pouze v procesu aivEho vnIm•nI, ale po
smrti i zde z¢st•v• pr¢bIh stejn½. V1e probIh• ve stavu vIdomI,
kterE se vyznaËuje tupou rezignacI; v takovEm p—IpadI je jistE, ae
se ËlovIk zastavI aa na poslednIch stupnIch barda ve stavu bezprost
—ednI p—edch•zejIcIm jeho novEmu vtIlenI. Proto po duchovnIm
probuzenI vidI ËlovIk, hledI ke svE minulosti, v1echny svE minulE
inkarnace; vidI i ty, kterE pro jejich vlastnI nerozvinutE dennI vIdomI
byly zcela nev½raznE. Jeho pamIa zaznamen•v• i promIny,
jea se odr•aejI v hlubokEm podvIdomI.
DuchovnI probuzen½ ËlovIk tak na sebe vzpomIn• ve v1ech
d—IvIj1Ich okolnostech, aby se pouËil, ae pobyt v —I1i diferenciacI je
marnost a ae kdya p—eb½v• v tEto —I1i, nem¢ae zastavit ot•ËejIcI
se kolo bytI, leda tIm, ae p—ilne k nejvy11Imu stavu, k dharmak•ji,
kter• je pro ËlovIka koncem putov•nI existencemi.
? ? ?