Je-li ËlovIk zatIaen zlou karmou, poch•zejIcI z nia1Ich z—etel¢,
je p—i bezbrannosti svEho vIdomI ustra1en p—ed dobr½mi personi_-
kacemi vlastnI aivotnI sIly, protoae s nimi vnit—nI nesympatizuje,
a p—ed personi_kacemi zle vyhlIaejIcImi pro jejich vzez—enI. Tak tIsnIn
z¢st•v• na mIstI katastrofy aa do doby, kdy se emanujI tIa1I
prvky, z nicha je vytvo—eno toto astr•lnI tIlo, totia psychick½ dvojnIk.
Pak se koneËnI cItI sebou sam½m (j•stvI), coa ho na okamaik
obda—uje v1e p—em•hajIcI silou. Ale opravdu jen na okamaik. Nebo
a hned na to vnIm• to, co jako ËlovIk nevnImal, totia stInovE
obrazy du1evnIho svIta, jejicha nesËetnE formace jsou tu mEnI, tu
vIce nepodobnE form•m jemu zn•m½m. Z toho vznik• strach, kter½
je poË•tkem vidin pron•sledujIcIch ho tentokr•t jia sip‰ bardem do
l¢na, z nIhoa se znovu zrodI jako bytost.
MluvIm o posmrtn½ch asociacIch, dot½kajIcIch se vIdomI zem
—elEho ËlovIka. Co mu za aivota znemoaÚuje, aby poznal pochody
smrti, jsou nespoËetnE z•brany, jicha se ch•pe sv½m vIdomIm.
Aije totia st•le v nIËem a nIËIm. Tu plnI vIdomI smyslov½mi vIcmi,
tu zase my1lenkami a vzpomInkami, tu pl•nov•nIm Ëinnosti
apod. Teprve kdya se tImto neust•l½m zamIstn•v•nIm vyËerp•,
upad• do pasivity, z nIa mu mnoho dobrEho nevzch•zI, protoae je
n•znakem barda. Kaad½ ËlovIk odkl•d• —e1enI toho, co se naz½v•
v½chodiskem vIdomI, aa do okamaiku p—irozenE smrti. Upout•v•
se na smyslovou skuteËnost a tak si p—ipravuje karmu, kter• b½v•
jeho ne1tIstIm.