Pokračujte takto v meditaci dokola; znovu a znovu, dokud ve své mysli nezpozorujete nějaký účinek. Potom změňte rámec svých pohnutek, jimiž se zabýváte, jak je to naznačeno v textech, jako jsou Průvodce bódhisattvovou cestou života nebo Růženec drahokamů a tak dále. Je to jako vyzkoušet různé léky Možná shledáte, že některé léky účinkují lépe než jiné. Pokud prostě jen tvrdošíjně pokračujete k dalšímu kolu meditace, nebude to asi příliš užitečné. Musíte do toho vložit hodně úsilí. To je důvod, proč je nezbytné studium. Meditace bez předcházejícího studia je jako člověk, který se pokouší vylézt na skalnatý útes a nemá ruce.

Při provádění výcviku mysli potřebujeme předběžná cvičení, jako je meditace o smrti a pomíjivosti, aby nás pobízela do hlavního cvičení. Když provádíte tyto meditace, analyzujte nejprve jejich předmět. Jakmile pak dojdete k jistému závěru, podržte jej v mysli a po nějakou dobu se na něj soustřeďte. Když zjistíte, že vaše soustředění zmizelo, znovu se zabývejte analýzou.

Meditace

znamená pěstování ustavičné obeznámenosti s ctnostným předmětem za účelem proměnění vaší mysli. Pouhé porozumění nějaké věci nepromění vaši mysl. Můžete rozumem uznávat výhody altruistické probuzené mysli, ale ve skutečnosti to nemá vliv na váš sebestředný postoj. Vaše sebestřednost se rozptýlí jen neustálým seznamováním sebe sama s tím, čemu se má porozumět. Toto se myslí meditací. Meditace může být dvojí Analytická meditace používá analýzu a reflexi, kdežto v meditaci jednobodové mysl prodlévá u toho, čemu se má porozumět. Když meditujete o lásce a soucitu, pokoušíte se vypěstovat takový postoj ve své mysli. Přemýšlíte: "Kéž jsou všechny vnímající bytosti osvobozeny od utrpení." Naproti tomu, když meditujete o prázdnotě či pomíjivosti, berete pomíjivost či prázdnotu jako předmět své meditace.

Když jste učinili všechny tyto přípravy a omyli se, usedněte na polštář, který je vzadu trochu vyšší. Když je vzadu vyšší, narovná se vám páteř a to zlepší vaše soustředění. Lidé, kteří mají obtíže sedět se zkříženýma nohama, mohou sedět na židlích. Jako Maitréja, o kterém se předpovídá, že se objeví coby budoucí Buddha, a je vyobrazován sedící na trůně jako na židli.

Ale protože jsme nemuseli jíst obřadní oběti z koláčů, nepřipravovali jsme je s takovou péčí. Proto když jsme hovořili o slavnostní oběti, mysleli jsme na něco chutného k jídlu, zatímco když jsme mluvili o obětních koláčích, mysleli jsme na to, co se vyhodí. To je chyba. Pokud si to nemůžete dovolit, může vám to byt odpuštěno. Věci určené k obětování by se neměly obstarávat z pochybných prostředků.

Poté,

co jste rozestavili znázornění Buddhova těla, řeči a mysli, můžete si připravit nějaké obětiny, jako jídlo, čistou vodu, květiny a světlo. Říká se, že máte-li správný postoj, nebudou vám nikdy chybět potřeby k přípravě obětin. Měli byste připravit ty nejlepší obětiny, jaké můžete. V Tibetu bylo zvykem připravovat slavnostní oběť (nazývanou cchong), a protože jsme tyto obětiny později měli sami jíst, připravovali jsme je moc dobře.

obzvláště

pokud se jejich rodiče stále hádají, ovlivní je to velmi negativním způsobem. Právě zde se ukazuje Buddhova nauka užitečná a účinná. Pokud by ve vaší mysli nedošlo k žádné počáteční změně, jak byste mohli okamžitě dosáhnout osvícení? K osvícení musí dojít v procesu postupných kroků. Měli bychom usilovat o konečný úspěch a přitom pracovat v praktickém životě. S určitostí mohu prohlásit, že pokud se budete zabývat cvičením, dosáhnete ve své mysli změny.

Někdy se ptám lidé ze Západu, kteří se stali buddhisty, jaký praktický užitek z toho získali. Někteří mi řekli, že si uvědomili změnu. Poté, co se stali buddhisty, dochází v jejich rodinách méně ke sporům. Lidé jsou přizpůsobivější a méně agresivní. Tohle je jeden z přímých užitků, když se člověku změní jeho pohled na svět. Vytváří mnohem pokojnější atmosféru v rodině, která pak působí na mentalitu dětí. Naproti tomu, pokud jsou děti vychovávány ve velmi nevlídném prostředí,

Potřeboval jsem si myslet, že až jednou dojdu k tomuto ukončení, budu schopen zůstat po dlouhou dobu ve stavu blaženosti. Potřeboval jsem si myslet, že práce pro blaho ostatních vnímajících bytostí, nekonečný počet vnímajících bytostí, je velmi idealistická Později jsem prostudoval Průvodce bódhisattvovou cestou života a Růženec drahokamů, a to změnilo můj pohled na svět. Ačkoli dosud obdivuji ideu ukončení, v těchto dnech pociťuji silnější obdiv k soucitu a toleranci, které přicházejí s probuzenou myslí, a toužím po nich. Spojení soucitu a prázdnoty je něčím zcela jedinečným, ale když podstoupíte tu námahu, můžete v něm dojít vnitřní zkušenosti.

Věřím, že by člověk měl byt praktický Nedělá na mě dojem jen to, co se stalo v minulosti. Jsem člověk, který chce teď vidět praktické výsledky, a proto se pokouším při cvičení dosahovat tak mnoho, jak jen to jde. Porovnám-li svůj současný stav mysli se stavem před deseti patnácti lety, zjistím, že se přeměna uskutečnila. Před dvaceti lety jsem potřeboval rozjímat o prázdnotě. Velmi na mě zapůsobila teorie prázdnoty a skutečně mne inspirovala, abych hledal ukončení utrpení .

Naše úsilí a náš zájem by neměly být jen letmo utkvělou myšlenkou, ale měly by být vytrvalé a stálé. Milarepa dosáhl vysokého poznání, když po dlouhé časové období spojoval svou námahu se snášením těžkostí Nebudeme-li připraveni pustit se do takovéhoto úsilí a snášet těžkosti, bude pro nás obtížné dosáhnout toho, po čem toužíme. Ale budeme-li cvičit svou mysl, dostaneme se k bodu, kdy uvidíme výsledky. Může to být obtížné, ale to není důležité, pokud neztratíme odvahu.

Jednou se dostal do Milarepovy jeskyně zloděj. Milarepa jej pokáral a řekl mu: "Jak můžeš najít v noci věci, které já nenajdu ve dne?" Milarepa byl opravdu velkým mistrem meditace, který díky svému úsilí dokázal za svého života dosáhnout plného osvícení. V této souvislosti jsou lidské bytosti, zejména ty ze západního světa, velmi krátkozraké, když očekávají rychlé výsledky. Možná si přivykly na věci pracující velkou rychlostí, protože používají mnoho automatických mechanismů. Potřebujeme být připraveni pustit se do práce a zasvětit tomu dlouhou dobu.

Také by bylo dobré mít mít text o výcviku mysli jako znázornění Buddhovy řeči. Máte-li stúpu reprezentující mysl, je to dobře, pokud ne, není to důležité. Meditující v minulosti, jako byl Milarepa, nepostrádali nic, co skutečně pro své cvičení potřebovali, ale návštěva míst, na kterých meditovali, odhalí jen prázdné jeskyně. Lidé, jako jsme my, závisejí mnohem více na vnějších věcech, jako jsou sochy, kadidlo a tak dále. Ale pokud tyto věci nezpůsobí v mysli žádný efekt, pak nejsou příliš nápomocné.

Jako Buddhovi

následovníci bychom měli následovat to, co učil. Učil nás bojovat s nepřítelem, kterým jsou rušivé emoce v nás, a zmenšovat škodlivé postoje, jako je například hněv Stavět se Buddhovým následovníkem, ale jednat zcela proti tomu, co nám doporučoval, je jako napadnout Buddhu samého.
Hledět na tato zpodobnění ve chvíli, kdy ráno vstáváte, vyvolává silné odhodláni následovat Buddhova příkladu. Berte je jako připomínku, abyste následovali jeho pokynů. Večer litujte veškerých negativních činů, kterých jste se mohli během dne z nevědomosti dopustit, a rozvíjejte silné rozhodnutí už je neopakovat: Rozhodněte se, že se další den napravíte. To je obvyklý a blahodárný způsob, jak mít vztah k náboženským obrazům.

Není nutné mít všechny druhy různých postav, dobré je však mít zpodobnění bódhisattvy Milosrdenství a příštího buddhy, Maitréji. Pokud máte sochy božstev, která se vztahují k vašemu cvičení, je to dobře. Pokud ne, není to důležité, protože byste neměli klást příliš velký důraz na vnější předměty. Důraz by měl ležet více na vnitřním rozvoji. Máte-li ve své meditační místnosti množství krásných soch, vypadá to možná působivě, ale pokud zůstáváte stále tím samým vzorem prchlivosti, pokřiveným člověkem, není to vzájemně slučitelné.

Pak můžete obvyklým způsobem rozestavit znázornění Buddhova těla, řeči a mysli. Bez ohledu na to, z čeho je socha vyrobena, váš postoj k ní by měl být stejný. Neměli byste se vůči ní cítit vlastnicky Následovníci kadampovské tradice potřebují jen čtyři zpodobnění: sochy či obrazy Buddhy, potom Avalókitéšvary, který je vtělením soucitu, Táry, který je vtělením Buddhových činů, a Áčaly, božstva přemáhajícího překážky.

Pak můžete obvyklým způsobem rozestavit znázornění Buddhova těla, řeči a mysli. Bez ohledu na to, z čeho je socha vyrobena, váš postoj k ní by měl být stejný. Neměli byste se vůči ní cítit vlastnicky Následovníci kadampovské tradice potřebují jen čtyři zpodobnění: sochy či obrazy Buddhy, potom Avalókitéšvary, který je vtělením soucitu, Táry, který je vtělením Buddhových činů, a Áčaly, božstva přemáhajícího překážky.

Tedy během skutečného meditačního sezení a v obdobích po meditaci se mají vykonávat různé činnosti. Obvykle se během meditace pokoušíme soustředit, jak nejvíc to jde. Zanecháme-li po meditaci svou mysl nechráněnou a zneklidněnou, uškodí to našemu pokroku. Proto se doporučují cvičení po meditaci.
Meditační sezení můžeme rozdělit na začátek, vlastní sezení a závěr Podle tradice se na začátku vykonává šest přípravných cvičení. Prvním je očištění prostředí, ve kterém provádíte meditaci. Neočišťujete je jenom ze světských důvodů, ale také k navození psychologického účinku větší duševní čistoty. Jak říkal Potowa: "Jakmile meditující jednou dosáhne pokročilosti, může se každý čin, který provádí, stát stimulem pro jeho cvičení." Takže když očišťujete své místo, chápete ho jako připomínku toho, že to, co má být skutečně očištěno, je mysl.

Když naproti tomu

rozvíjíte dobrotu, trpělivost a porozumění, celá atmosféra se změní. Náš text, Sedm stupňů výcviku mysli, říká:

Nejprve se cvič v přípravě

Existují čtyři přípravná cvičení: přemýšlení o jedinečnosti života a o možnosti žít jako svobodné a šťastné lidské bytosti; přemítání o smrti a pomíjivosti; přemýšleni o činech a jejich následcích a přemítání o chybách koloběhu života. Přemítáním o jedinečnosti života a o možnosti žít jako svobodné a šťastné lidské bytosti přemáháte svou posedlost dočasnými potěšeními tohoto života. Kontemplací o smrtí a nestálosti přemáháte sílu, která vás přitahuje k příznivým znovuzrozením v budoucích životech.