Dokážete-li cvičit tímto způsobem, naplníte tak jednu z mravních zásad mistrů tibetské Kadampy dvanáctého a třináctého století. Říkávali, že nejlepší následovník je ve smrti potěšen, protože mění svou formu za lepší a vhodnější, aby s ní mohl praktikovat dharmu. Průměrní následovník nemá žádné touhy, ale je aspoň zcela připraven. Dokonce ani nejslabší následovník necítí žádnou lítost, že umírá. Když takoví následovníci zemřou, dokáží díky síle svého uvědomění zůstat v některých případech i po celé dny ve stavu jasného světla.