POHÁDKA O PĚTI TIBET´ANECH

Za devaterými horami a devaterými lesy....kdesi v tajuplné říši zvané
Tibet, žilo, bylo, v neznámém klášteře asi tak 12 pohádkových dědečků / vlastně mužů středně neurčitého věku /, kteří objevili tajemství „elixíru mládí“.
Ano,toho elixíru, po kterém se pídili všichni mudrci od okamžiku, kdy zjistili,že člověk stárne, začínají se mu dělat vrásky, bolet klouby a v moderním kožichu z leoparda vypadá směšně.
A tu je navštívil jiný kouzelný dědeček, říkejme mu třeba plukovník Bradford, jenž od nich toto tajemství převzal, zázračně omládl a náhodou potkal autora knihy „Pět Tibeťanů, kterému se svěřil se svým tajemstvím. /Co by za to dal svého času pekařův císař!/

zaver

Zdrojem mi byly poznámky z přednášky v kurzu Starověká náboženství Předního východu dr.Papouška.

Rubrika: starověký Přední východ | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email nebo ICQ.
Trackback URL (?): http://www.bloguje.cz/blox/tb.php/11081
Komentáře
SuE (21.10.2003, 12:46:29):
odkaz na mírovou smlouvu vrací chybu CGI :-(
jsi si jistá, že ty viry nebyly počítačové ? :-))
Přeju brzké uzdravení

didactylos (21.10.2003, 17:53:33): určitě ne
ale souvisí to nějak s doménami III řádu, prostě mělo by být jedno jestli napíšu www.bloguje.cz/blogy/didactylos nebo didactylos.bloguje.cz, ale už se jednou stalo, že to nefungovalo. Budu to muset Arthurovi ohlásit, asi po včerejším výpadku bloguje se obnovila neopravená verze.

sarak (07.02.2005, 14:12:13 - Mail): asie
myslim že je tento članek bezva

To je velice zajímavá doba velkého posunu různých etnik, přelom doby bronzové a doby železné, nově příchozí měli převahu v technologické oblasti, znali železo. Znalost železa měla zásadní vojenský význam, používali také jinou vojenskou strategii, válečné vozy. Pod náporem mořských národů zanikaly celé dávné vyspělé říše, po Chetitech se slehla zem, a byli objeveni až archeologickými nálezy na počátku 20.století. K jejich poznání přispěl rozluštěním písma a jazyka Bedřich Hrozný. V období vpádu mořských národů musel Egypt ustoupit do svých přirozených hranic, ale v nich se ubránil. Ve stejné době padla Trója. A v Syropalestině byla završena migrační aramejská vlna.

Nový vzestup

se datuje o sto let později, kdy začíná období novochetitské říše (1350-1200). Již za Šupiluliumaše I (1370-1330, je současník Achnatonův), je chetitská říše velmocí současného světa. Zatlačil kmen Kašků, expandoval do Sýrie, kde v té době měli svoje nároky Churrité státem Mitanni. Byli poraženi a Chetité se dostali až po město Kadeš. Muršiliš II (1329-1300) se už střetl s mocenskými zájmy Egypta. Jeho nástupce Muvatalliš (1300-1280) bojoval s Egypťany u Kadeše 1285, ale jeho syn Chattušiliš III s egyptským panovníkem Ramesse II uzavřel mírovou smlouvu. Za Šupiluliumaše II došlo k vpádu mořských národů, které kolem 1200 chetitskou říši rozvrátily.

Mezi lety 1800-1600 chybí zprávy.

Starochetitské období (1650-1450) začíná legendárním zakladatelem dynastie, králem Tabarnašem I, později toto jméno sloužilo jako titul panovníka. Známí jsou jeho nástupci Chattušiliš I a Muršiliš I, kteří podnikli úspěšná tažení do Sýrie, Muršiliš I také roku 1594 dobyl Babylon, zničil Chammurabiho dynastii, ale pak se vrátil zpět s bohatou kořistí, musel totiž sám čelit nájezdům Kašků ze severu. Později došlo k úpadku královské moci, nepomohla ani reforma nástupnictví za krále Telipina, kolem 1450 už ovládal král jen okolí hlavního města Chattušaše.

Chetitská říše

se rozpadá na tři období podle převládajícího etnického vlivu: chatijské, indoevropské kmeny, churritské.
Ještě před vznikem chetitské říše je v Malé Asii doloženo období asyrských kupeckých kolonií za Sargona I Asyrského, kolonie zahrnovaly tři generace obchodníků (1900-1800) v Kaneši (Kültepe) a Chattušaši (Boghazköy). V té době existovaly jen městské státy, nejznámější je město Kuššan a jeho vládce Amitta chatijského původu, postupně si podmanil i okolní městské státy, mezi nimi i Chattušaš.

Historie Malé Asie do 1200 př.n.l.

Na území Malé Asie je doložena neolitická zemědělská kultura, Aacilar je archeologickým nalezištěm, významným v období neolitu a chalkolitu, Chatal Hüyük je město se svatyněmi s malbami na stěnách. Kolem 3000 př.n.l. v období raného bronzu I (3300-2700) nebo až II (2700-2300, mimochodem stejně stará je vrsta Troja I) se datuje první příchod indoevropských kmenů, jejich smísení s původními kmeny, které nazýváme Chatijci nebo také Protochetité. Příchozí indoevropské kmeny nejsou jednotným národem, jsou zastoupeni Luvijci, Palajci a Chetité. Pro migraci jsou uvažovány dvě možné cesty z jihoruských stepí: 1) přes Balkán a sever Malé Asie, možná způsobena migrací Frýgů; 2) přes kavkazskou oblast, to je ale méně pravděpodobná varianta. V období raného bronzu III (2300-1900, odpovídá vrstvě Troja II) kolem 2000 př.n.l. přicházejí do Sýrie Churrité z arménských hor.